ěinost a dej tvou dceru mýmu služebníkovi milímu, neboť doufám, že jí zasluhuje, já jim vystrojím svadbu po královsku.«

Čarodějnice co měla dělat? Svý slovo nechtěla táhnout na-spátek, tak šla do svýho Samorostlýho hradlu a ve 3 dnech stala se hlučná svadba. V několika měsících dal jim Pán Bůh syna, ten syn se taky učil myslivcem a byl z něho taky dobrý střelec a svěj bábě do Samorostlýho hradu často nosíval byliny a bába ho měla ráda.

Byl ten král taky velkej milovník zahrady a květin, nechal si na zahráidce a na zahradníkovi moc záležet a proto měl veliké zahrady a umělého zahradníka. A ten zahradník měl jedinký dítě a to dcerušku velmi sličnou a cnostnou a dobrou i taky byla moudrá, jak ještě byla mlada a když neměl žádnýho syna, tak si psal k jeho bývalýmu dobrýmu kamarádu o jeho syna, který byl taky zahradnictví vyučenej, aby mu ho poslal, že žádnýho syna nemá než jedinkou dceru, tak že by někdy jeho službu mohl po jeho smrti nastoupit a vzít si jeho dceru, neboť věděl dobře, že má jeho kamarád synů kolik, proto že si od jich mladosti dopisovali, poněvadž tam někdy byl vandrem a kolik let u jeho otce dělal a moc se tam v jeho řemesle naučil, tak si taky mohl tu naději dělat, že když dědek a otec byly dobrý zahradníci, že syn taky bude svou věc umět. Tak v několika měsících mu ho poslal. Proto že to bylo moc mil, bylo to zase v jiným království. Když přišel, tak v ňom shledal, že svou věc dobře zná a že z něho může bejt někdy králov-skej zahradník a jeho dcery manžel. A tak si byli s jeho dcerou podobní k sobě, jak v zrostu, tak v slíčnosti, jak v mravích, tak v rozumu, tak že žádný kdo to nevěděl, nechtěl tomu věřit, že to není bratr a sestra, tak z nich měl každý radost, zvláštně otec a matka a král si jich nemohl dost nalitovat. Celý den spolu pracovali v zahradě, Damijan (Thymian) se Satorkou, tak se ti dva mla-áí jmenovali. On se jmenoval Damijan a ona Satorije, Jestli za-Hvali, tak šel každý z jedny strany s kropáčem, kteří byly vždycky vypucovaný, jak by byly celý zlatý, král sám jim je dal svalně udělat proto, že je velmi miloval. Jestli pleli, vždycky šel každý s jedny strany po cestice, jestli co sázeli, též nápodobně. U večer, když bylo po práci, sedli si vedle sebe na sedátko v zahradě, který bylo zeleným drnem obrostlí a všelijakým kvítím prokvětalí » zpívali. A tak jim to dobře šlo, že je sám král, aby oni o tom nevěděli, poslouchával a měl s nima velikou radost.

Oni měli tu královskou zahradu, kam král na procházku chodíval, velmi krásně a kunstovně zřízenou, tak že se zdálo, že to není lidskou rukou, nýbrž andělskou. Oni taky dělali krásný ko-šiěky ze barevního proutí, až milo tak, že král s nima velmi vzácný dary dělal, některý košíčky byly na všelijaký díla ženský, v některých byly květiny sazený tak kunstovně, že žádný nevěřil