tomu, myslil, že sou natrhaný a do košíčků vložený. Protože v ňom byly kolikerý barvy a spůsobu a když je každý den drobítek zalil, tak dost dlouho vytrvali. Také dělali takový táci z drobounkýho proutí tak mistrně, že to ani žádný nechtěl věřit, že by to mohlo bejt zas proutí. Ty táci a ty košíčky měli dvoje dna, mezi nima byla zem a ta byla neviditelna. Do těch tácu nasázeli stromečky, jabloni, hrušky, švestky, višně, jahody, květiny i víno a ty se nalívali s připravovanou vodou, do ty vodiy dal ten mladý zahradník jménem Damijan takový prášky a vodičky a ty tak ouěinko-vali na těch stromečkách, že stromečky velký nenarostly jen as krátký loket, ale ovoce měli tak velké jako na velkých stromech, ale zoftnatější a živější barvy a dříve kvetly, dříve narostly a dříve uzrály, než na velkých stromech, takže 4krát za rok nesly ovoce. A to když chtěli ovoce na královskou tabuli nosit, tak nesli ty táci se vším, na stůl a každý si trhal ze stromu podle libosti. Ty prášky a vodičky Damijan se naučil dělat od jednoho čarodejníka, když byl ještě doma ii svého otce, neboť ten čarodějník měl velkou lásku k tomu Damijanovi.

Tak se v královským paláci všechni trachtací a radovánky s Daminkem a Satorkou začínali a taky skoncovali. Oni okrašlovali tabuli s jejich zazracíma stromkama a květinama. Oni s jejich harfama a s jejich zpěvem výborným celou společnost dobře obveselovali, tak byly velice milovaní nejen od Satorčina rodičů, ale i od samýho krále a královny a od celýho dvora a ode všech knížat a hrabat a pánů a poddaných, jedním slovem, kdo je viděl a jejich práci a jejich muziku a zpěv slyšel, tak je musel milovat.

Tak jak každý člověk má přátele i také nepřátele, tak Da-mínek se Satorkou jak měli dost dobrých přátelu, tak přece taky měli nepřátele, neboť ta stará čarodejnice, co bydlela na Samo-rostlým hradu, jak tu svou dceru musela dát tomu myslivci k vůli králi, tak ta dcera měla syna a ten syn si oblíbil Satorku už dříve než k jejímu otci přišel Damínek, však ale Satorka ho nemilovala, nýbrž nenáviděla skrze jeho babu starou čarodejnici, neboť kdykoliv ji slyšela jmenovat, a nebo ji na mysl připadla, vždycky ji ůa-kej strach nápad, poněvadž ale ten jeho otec byl ve velkej lásce u krále, tak k vůli tomu s ním přece mluvívala. Když ale Damijan k nim přišel, tak vždycky k Damijanovi byla náchylnější. Když ale Damijan zahradu dobře zřídil a královi se to velice líbilo, tehdy krále pomalu přestali honby těšit a jen domácí radovánky ho těšili v zahradě a v rezidenci a toho větším dílem byly příčinou Damijan se Satorijí, neboť Daminek Satorku naučil kozičky dělat a táci a do nich květiny a stromy sázet, na harfu hrát a zpívat tak dohře, jak to sám uměl a proto kde byl Damijan, tu byla Satorjje a co dělal Damijan, to dělala Satorije a tak byli