k sobě podobní, že kdo je neznal a nevědě], každý to jistil, že je to bratr se sestrou.

Když to spozoroval ten mladý myslivec, že ho Satorka nemiluje, nýbrž tobo zahradníka, stěžoval si to jeho babě na Samo-rostlým bradu, že ho Satorka nemiluje, nýbrž toho mladýho zahradníka. Baba ale mu dlala takovou náhradu, že půjde ke králi a že ho bude žádat, aby zahradníkova dcera si vzala jejího vnuka, že uvidí jestli to udělá a nebo ne, že ho na to upamatuje, že ona na jeho žádost taky diala svou dceru jeho myslivci a dost nerada, tak že může zahradník také jeho dceru dát myslivci a jestli že tomu král nebude chtít povolit, tak že ona jim jejich radovánky domácí brzy skazí, neboť že už bez toho má na ně dávno připravenou kyselou vomáčku, že je s ní dobře poleje. Když král miloval honbu, že taky miloval myslivce a nicko když miluje zahradu, tak, že zase miluje zahradníka, ale jak ho omrzelo s niyslivcema po lesích zvěř honit, tak že ho přestane těšit zahrada.

A hned na to druhý den šla ke králi a žádala ho, aby jí to k vůli taky udělal, aby si zahradníkova dcera vzala jejího vnuka, že ona taky svou dceru k vůli králi dala královu myslivci. Král jí na to odpověděl, toho že on nikdy nemůže učinit a neučiní, že ti dva nikdá nemůžou bejt od sebe odloučený, že vždycky musejí bejt pohromadě. Na to mu čarodějnice odpověděla: »Tak se má stát, králi, jak sám žádáš, ale k jejich a k tvýmu největšímu zármutku, do soudního dne vždycky ti dva pospolu v zahradách budou, ale rozkošných jídel ti na stůl víc podávat nebudou, ale je samy lidi s jídlama na stůl nosit budou,« odešla od krále. A když ona odešla, šel král k Damijanovi a k Satorce a povídal jim to, co mu čarodějnice ze Samorostlého hradu řekla. Satorka se nad míru ulekla a pravila: »Vždyť já to už dávno na ní pozorujú, že ona bude mim neštěstím, jak jí jen slyším jmenovat, tak po mně mraz běží.« Da-niijan jí řekl a královi, aby se nic nebála, že odkud on je, že je tam jeden čarodějník učenej, kdyby jen ta baba něco uškodila, tak ten, že by jim zas s toho pomohl, že pomohl lidem, že byli v hovada a v zeměplazi proměněný a že jim z toho pomohl, že byli zase jako jindy a že ho má ten čarodějník velmi rád. Na to se chudák nepomyslil, že ho v takovou věc promění, že mu nebude moct žádný pomoc.

A druhý den přišla čarodějnice d!o zahrady právě, když Da-niínek se Satorkou stali na cestě u záhonku a král zdaleka seděl na květnatým sedátku a díval se na ně. Když čarodějnice k nim přistoupila a jim řekla: »Už sem na vás dávno kyselí chuti a proto samy k tej samej věci potřebování budete« a štípla je ěarodějním prutem a proměnila je v nizounký stromečky s drobnými lupínky a zmizela se. Jak se ale král ulekl, když na to místo přišel a Da-mijan se Satorkou byli proměnění v byliny, kterých ještě nikdy