nespatřil. Tu naříkal a poslal pro starýho zahradníka a starou zahradníkovou. Tu byl pláč a kvílení ne jen od rodičů, ale od ce-lýho dvora. Tu král si vzpomenul, že mu jednou Damijan řekl, že odkud je on, že je tam jeden čarodějník učenej. Tak hned poslal pro něj svý sloužící s vozem. A když ten čarodějník přišel, tak pravil, že jim pomoc nemůže, kdyby je byla neproměnila v bylinu, tak že by jim byl pomohl, ale že se spouští na ní a hned šli k Sa-morostlýmu zámku. A když tam přišli, tak ji hned prvně zbavili čarodejnícky moci, hodil ji ňakej kamínek kolikerý barvy přes hlavu a hned byla vší moci zbavena. Pak jí hodně vypeskal a zamk jí do pokoje a šli z hradu ven. A když vyšli ven, tak se ten čarodějník dotekl proutkem toho hradu a na jeho slova se ten hrad i s tou starou zatřas a stratilo se obojí a zůstala pěkná rovina a šli domu. A ten čarodějník se zase navrátil do svýho domova. A tak králoVská zahrada pomalu poustla. V paláci se takový radovánky více neděli, jen Damijan a Satorije se v zahradě rozmáhali, okolo všech záhonků je sázeli a sázejí je db dnes. A když tak pěknou a silnou vůni měli ty byliny, tak král poručil svýmu kuchaři prubovat, jestli by se ta bylina do nějakýho jídla hodila. I vynašel, že se velmi do kyselejch omáček hodí a až daleji potřebovali se a potřebujou i k jinejm věcem a proto ta stará čarodějnice jim to také prorokovala, když ke králi pravila, že ti dva do soud!ního dne vždycky po spolu budou v zahradách, ale rozkošných jídel že mu na stůl víc podávat nebudou. To byly ty rozkošných jídel, ty stromečky, že je sami lidi s jídlama na stůl nosit budou. Tím způsobem je nosejí do dneška, když z nich dělají omáčky na všelijaký jídla a taky jim řekla, že už je na ně kyselí chuti dávno a proto samy k tej samej věci vždycky potřebování budete. Proto je do kyselejch omáček dávají a tak se chudákům toho prorokování dostalo, což jim ta stará čarodějnice prorokovala. Konec pohádky. (Zapsáno r. 1878 v Kostelci n. Vit.)

Byl jeden hrabě a měl veliký panství, tak na tom jeho panství se vyučil jeden mysliveckej synek myslivcem. Hrabě- mu slíbil službu, ale že dříve musí jít na 3 leta na vandr. Ten jistý mladík si zamiloval jednoho zámožnýho mlynáře dceru, ten mlejn byl na samotě vejstavní, měl 12 složení, pilu a okolo samýho mlejna byly pole, těch měl v hojnosti, hned ode mlejna šla pěšinka, při jednom poli po mezi zrovna do ty vesnice, odkud ten myslivecký mládenec byl, a kdykoliv z toho mlejna šel, vždycky ho ta mlyná-řovic dcera šla na tu mez vyprovodit. Když ale měl na ten vandr