jít a posledně u nich byl, tak ho taky šla vyprovodit. A když na tej mezi se měli rozejít, tak se mu zapřísáhla, že bude na něj čekat, až přide z vandru domu a jiného že si nevezmu a on též taky tak udělal. Na tom panství byl jeden mladý revírník, který nedávno z vandru přišel a hrabě mu dal službu. Ten myslivec začal za tou mlynárovou dcerou chodit, za krátký čas si ho oblíbila, jako toho prvního a taky ho chodila vyprovázet na tu samou mez, kam chodila toho prvního vyprovázet. Ten prvnější milovník když měl na ten vandr jít, tak prosil svýho kamaráda, aby na tu jeho milenku dial pozor, zdaliž mu bude věrná anebo kdyby se ňáká změna měla stát. Když ale jeho kamarád se dozvěděl, že ta jeho kamaráda holka má už jiného milovníka a jistě že si ho chce vzít, tak hned mu to psal na vandr. A ten nemeškal a vydal se na cestu a vymluvil se u svýho pána, že mu jeho matka stůně na smrt a že by ho však rádia viděla a on ji taky, jeho pán mu dovolil a on se v krátkém čase dostal domu. Dříve ale šel k tomu svýmu kamarádu a optal se ho na to. Ten mu ale řekl, že se už nicko bude vdávat za několik dní a povídal mu, že ten jistej každej den tam k ní chodí a že ho chodí vyprovázet, že tam odtuď chodívá v soumrak. Milej myslivec vzal kamaráda sebou jako svědka a šli na ně čekat, až se budou vyprovázet. Nedaleko od té meze stála hruška doubnatá, do té se skryli. A když se hezký setmělo, tak ona ho šla vyprovázet a když přišli na tu mez, tak zůstali stát, a dali se do řeči, až to její prvnější milovník uslyší, jak ho to bude mrzet, že na něj nečekala, a ona povídala: »I kdo pak by na něj 3 leta čekal, to je čas!« A ten ji zase povídal, jak on taky nebude držet slovo, kdo ví, jestli tam nemá už jinou, může být, že, až přide z vandru, že si už ženu přivede sebou, ten je pěkný kvítek! »Nu za 3 dni budeme už svoji, potom nás žádný nerozvede d'o smrtik Zatím, ti je v tej hrušce poslouchali. Najednou se zvedli z té hrušky a šli k těm dvěma milujícím. Ten prvnější milovník si stoupl k nim a řekl k ní, proč zrušila přísahu a nečekala 3 leta na něho a na tom místě, kde mu přísahu věrnosti složila, na tom místě ji také zrušila, tak tedy když nechtěla 3 leta čekat za dobrý vůle, že musí čekati až do soudního dne a že se taky čekanou bude jmenovat, až do soudního dne že jí to jméno vostane, žádnému že nebude milá a přece že žádmý její kořen nevyplemení, že modravě pokvete, že ratolest a květ vždycky bude jako mrtvý. A obrátil se k jejímu nastávajícímu a řekl k němu: »Poněvadž ty si věděl, že ona se mně zapřísáhla 3 leta na mně čekati a ty si byl přeci tak na ní dorážlivý, tak dlouho, až si ji k sobě přived, tak ji taky máš u sebe mít do soudního dne, a budeš se taky bodlákem jmenovat a kdo na tebe bude chtít sáhnout,' na každého budeš dorážet a ho píchat tak, že nebudeš žádnýmu milý a proto tě žádný nebude moct vyplemenit.« A hned tu místo nich na tej mezi byl bodlák a čekana. A obrátil se k to-