věří. Pravějí, že to samo od sebe není, že je to s čertem a s čara-ma říkávají, voč kdyby tu byl někdo a měl u sebe 41upenatý jetel a nevěděl že ho má, voč by nám nejlepší pověděl, kdo tu komedii dělá, anebo pak což nám v ní můžou leeos bulíkovat, dyž to nevidíme, jak je to samo v sobě, co je s žertem, to je s čertem, to už je starodávní přísloví, ale pravdiví. Neviděl žádný lepší komedii, jako ta děvečka dyž šla přes rynk a nesla kus jetele a viděla na provaze místo komedianta kohouta, ta to nejlepší vypátrala ani nevěděla, jak a proč, ale kdo tomu rozuměl a věděl to ten dobře, viděl kolik hodin tluče na věži a hned se dá do vypravování, co se za starých časů stalo v Klatovech. Vyprávěl vysloužilec Jan Hejna v Zahrádce r. 1879.

Až do roku 1848 mělo město Plzeň své panství, v jehož někdejším obvodu nachází se čtvero míst, o nichž pověst vypravuje, že tam před třicetiletou válkou stávaly vesnice. Tato čtyři místa jsou: v pěkném lese Zaběhlé u Dejšiny, v lese Kokoěku, v lese íiáji u Nových hutí a v podolině Staré Kyšici blíže nynější vesnice Kyšice.

O této Staré Kyšici vypravuje pověst toto: Na tomto místě, kde až do třicetileté války stávala úhledná vesnice, nacházelo se mezi staveními také jedno, které náleželo manželům Kyšickým. Manželství jejich nebylo požehnáno dětmi, i bydleli tedy v domě svém sami jen s jednou děvečkou. Oba manželé, Martin a Anna, požívali všeobecné vážnosti, všickni vesničané jenom s láskou o nich mluvili, a staří mladí prokazovali jim pro jejich vzorný život upřímnou úctu.

Tu po krátké době klidu vypukla na novo zlá válka, přenesla všecky hrůzy do Cech a jmenovitě do okolí Plzeňského. Těchto hrůz mezi jinými zakusila také vesnice, která, jako mnoho jiných, úplně jest zahlazena. Kolem vůkol leželi a řádili Švédové, a bylo to jednoho podzimního večera roku 1639, když u Kyšických dvéře násilím se rozevřely a nepřátelský voják do světnice vrazil. Oba manželé seděli za stolem, nad nímž visela starožitná, jako zlato se blýštící lampa, na kterouž ihned loupeživý Švéd lakot.né oko své upřel: »Naě vy potřebujete takovou lampu? Ta se lépe hodí pro mne!« A již byl na stole, sundal lampu a schoval ji do kapsy. Na smrt polekaní manželé nemohli ani slova vypraviti: avšak stal se pravý div — lampa najednou zase visela na svém předešlém místě!