hatství viděl, a sotva se jí podařilo obdržeti alespoň odklad sňatku s Vítem, na kterém se byl otec již dávno neodolatelně ustanovil.

Oba mužové čím dále, tím více na ni naléhali, a tak stávalo se postavení Růženino čím dále, tím nesnesitelnějším, neboť si byla umínila, nestati se nikdy ženou nenáviděného Víta. Zármutek a tělesné utrpení její rostly každým dnem, byla blízká zoufalství.

Jednoho tichého letního večera kráčela s hroznými myšlénkami k Drahotínu. Tam seděla na hrázi podivná postava, mužík s dlouhými vlasy, se kterých mu kapala voda a které napolo zakrývaly dlouhý zelený jeho šat. Růžena se zarazila, spatřivši podivného mužíka; ten ale kynul jí přívětivě, tázaje se: »Co hledáš, Růženo ?«

Oslovená divila se, že člověk docela cizí zná její jméno, i pravila: »Vy mne znáte?«

»Kdo pak by neznal krásnou a bohatou Růženu?* odvěce mužík. »Také blikavý Vít a švarný Jarolím tě znají!«

»Ach Bože, vy tedy víte všeckok zvolalo děvče s podivením. »A kdo pak jste vy?«

»To ti povím, až u mne doma,« odvěce onen: »chceš-li ke mně.«

»A kde pak je váš domov?« tázala se Růžena.

»Můj dům,« vece mužík, »jest zde v Drahotíně.«

Růžena sebou při těch slovech trhla, ale přece šeptala skoro neslyšitelně: »Chci tam!« Zarmoucené děvče ta dvě slova ani ještě nedopovědělo, a již chopil se jí mužík a zmizel s ní v rybníce.

Druhý den večer seděl mužík s dlouhými vlasy, se kterých mu voda kapala, a v zeleném kabátě opět na hrázi u rybníka. A opět přišel k Drahotínu zarmoucenec; byl to Jarolím.

»Aj, Jarolíme, co pak tě sem vede?« zvolal zelený, dlouhovlasý mužík.

Oslovený vyvaliv na něj oči pravil rozmrzele: »Já vás neznám!*

»To nic neškodí,« odvěce mužík, »však my se už seznámíme. Koho h!edáš?«

»Nač ty řeči? Vy mně nemůžete pomoci,« dí Jarolím a chtěl jíti dále.

Ale mužík pravil: »A kterak víš, že ti nemohu pomoci a tebe k Růženě dovésti.*

Jako přimrazen zastavil se Jarolím, úzkostlivě a nedůvěřivě pohlédl na mužíka, i tázal se ho: »Vy víte, kde jesť? a chcete mne k ní dovésti?*

»Chceš-li, dovedu tě k ní,« odpověděl zelený.

»Chci!« zvolal Jarolím, mužík jej popadl a v okamžení zmizeli oba v rybníce.