Ještě té noci slaven byl v rybníku sňatek obou milujících. Okolojdoucí dobře slyšeli, kterak dole hrála hudba, a na povrchu vodním rozeznávali zřetelně pohyby tance. ,

Kašpar trápil se pro svou ztracenou dceru a brzo jí následoval do hrobu; Vít mrzel se, že mu ušlo bohaté věno, a blikal, blikal po jiné nevěstě.

Vůdce Husitů, Jan Žižka z Trocnova, od Tábora přirazil ku Plzni. Všickni příchod jeho s hrůzou a strachem očekávali, neboť město katolické víře své věrně oddané, nemohlo dobrého očekávati od ukrutnosti jeho.

Byla právě neděle, když se svým lidem před Plzní se rozložil a všeliké přípravy konal k obléhání. Nábožný lid právě vycházel z chrámu a s těžkým srdcem slyšel o zbrojení Žižkově. Plzeňští přísahali, že za svého krále a starou víru do poslední krůpěje budou bojovati. Zdálo se, že žádná naděje nesvítá městu,, které proti nepřehlednému táboru Husitův mělo jen slabou posádku. Každý, kdo jen mohl zbraň unésti, ozbrojil se a nejvznešenější měšťané odebrali se na hradby, aby s nepřítelem s železnou zmužilostí bojovali. I také něžné paní a panny vmísily se do bojovných řad mužův, aby nepříteli kamením a vařícím olejem na hlavy metaným, mnohou-škodu způsobily. ,

Již druhého dne hnal Žižka útokem a podivil se velice, že udatností obyvatelstva byl přinucen couvnouti do svého táboru. O nic lépe nevedlo se mu dne druhého a třetího. Tu konečně, nechtěje zde dlouho marně otáleti, v největším hněvu přísahal, že a- sobotu na město šturmem udeří,-v prach a popel je obrátí, a koho v něm živého nalezne, rozseká.

Krvavě vzešlo slunce osudného tohoto dne nad hlavami přátel a nepřátel, a bylo viděti, kterak Husité v nedočkavé horlivosti čekají na znamení k útoku. Ale i na zdech sklíčeného města byla všecka místa opatrně obsazena a statečné obyvatelstvo hotovilo se v pokorné v Boha důvěře k boji pro víru.

V tom vystoupil Jan Žižka z Trocnova před svůj stan, aby ještě jedenkráte přehlédl vojsko, pohlédl na hradby před ním strmící a dal rozkaz k pochodu — zpátečnímu. Posud nikdo netušil,

Vyplnili žádost jeho a bez odkladu dovedli jej k mešťanostovi, kterého následujícím způsobem oslovil: » Vůdce můj, Jan z Trocnova, vzkazuje vám své pozdravení. Město vaše nemá se již čeho