báti od něho; neboť panna krásna a spanilá, kterou na hradbách spatřil prakem ozbrojenou, velikou andělskou krásou svoji cele změnila srdce jeho, a na znamení vroucné úcty své posílá nevyrovnané kráse toto.« Při tom položil posel malou skřínku na stůl a odešel.

Dívka, kterouž ihned poznali v krásné, počestný pekařově dceři, Johance Herberové, okamžitě jest přivolána, a panně událostí touto nad míru podivené sdělili slova hlasatelova a odevzdali dar vojevůdce. Chvějíc se očekáváním, otevřela Johanka skřínku, v níž leže] krásný zlatý řetízek s nápisem: »Koruně Plzeňské!*

Druhého dne nebylo po hrůzném Žižkovi ani památky. Avšak stopy Johančiny vznešené krásy a ctnosti posud možno prý s podivením zříti na Plzeňských dívkách a paních — dodal vyprávěč písmák na cestě ku Postřekovu.

Ke konci šestnáctého století žil v Klatovském kraji bohatý statkář s velmi krásnou ženou svojí v manželství bezdětném. Nejvroucnějším přáním obou bylo, aby manželství jejich bylo požeh-náíno. Avšak všecky modlitby jejich byly marné, a manželé počínali býti nespokojeni a toužili po zrušení společného svazku.

Tu přišla jednoho dne cikánka do statku a prosila za almužnu. Statkář dal ji k sobě přivolati a svěřil se snědé ženě. Cikánka slíbila mu pomoc svou, a uvařila nápoj, který nešťastní manželé vypíti měli v noci sv. Valpurgy. Co dobří křesťané z počátku se zdráhali, nápoj tento přijmouti, ale cikánka slibovala jim synáčka, až konečně uposlechli. Pravila, že ku konci roku opět přijde a se přesvědčí, zdali nápoj působil.

Když cikánka ke konci roku skutečně přišla, byla paní velmi krásným, zdravým chlapečkem obdařena, a radost její byla nesmírná. Zasypali snědou ženu hojnými dary a nabízeli jí, aby až do smrti své na statku jejich bydlela, nikoliv ve službě, ale jako domácí přítelkyně.

Cikánka byla toulání přivyklá', nepřijala nabídnutí, a byvši sto zlatými obdarována, navrátila se k své tlupě, jež ji nazývala svojí matkou. Nežli statek opustila, neopomenula oba manželé napomenouti, aby chlapečka, jemuž při křtu dáno jméno Bohumil, při každé bouřce pečlivě ukryli, poněvadž by život dítěte byl v nebezpečí a blesk prý by jej zabil, kdyby je zastihl v šírém poli.

Slíbili, že pečlivě o to budou se starati, a dali nedaleko statku vystavěti žulovou věž a v ní zříditi malý pokojík, který by] opatřen