Čech zahradníkem u sultána v Cařihradě r. 1837-9.

Řekové jsou zde trojí křesťané: spojeni, oddělení a katolíci. Oddělení křesťané mají přepodivné obsluhy ve své víře. obzvlášť při oddatvech. Ženich nezná svou nevěstu dříve, až pátý den po svatbě; poněvadž jest v tváři zakrytá, a pátého až dne mu ji od-halejí. V neděli o půl noci bývají oddáváni, ne v kostele, nýbrž v domě. Nevěsta celých pět dní nesmí slova promluviti, nýbrž v koutě seděti, musí, od jiných žen ostrážená, a to po 5 dní a nocí. Já jsem byl na jednu jejich svatbu pozván, tak jsem to dobře viděl.

Kostelů jest zde množství křesťanských, fiímskvch katolických jest 7, řeckých šismatických a arménských katolických množství; též 4 naše římské katolické kláštery: Kapucínů, dominikánů, a augustiniánů. Zdejší křesťané franky, to jest Europěany, vystáti nemohou. Turci jsou přátelští a přívětiví. Když přijdu do turecké kafírny, hned mě vítají: Hož geldi, safa geldi Efendirn bujurum olurum, kahoe bujurum ben ěabuk japar, čibuk ister čatuk geti-rim, burda hepsi var. To jest: »Pane, ty's vítán; posaď se. Líbíš kávu a fajfku? Já hned přinesu. Zde mám všecko.« Aneb když jsme na honbě, a potká mě turek, hned mi štěstí přeje, to jest; Orulia; hned mi povídá, kde viděl mnoho zajíců neb jiné zvěře; neb turecký vojenín, když mě potká, též mi štěstí jeví, a táže se mnoho-11 jsem již zastřelil, a sám mě vede, kde jsou zajíci neb jiná zvěř; ale když mě potká křesťan, ten kouká, jakoby mě očima chtěl propíchnouti aneb ošiditi. Ačkoliv se zde ti křesťané přísně postí-vají, mají do roka více pôstnych dnů, než masitých. V postě nejedí, než samé fazule s olejem; co jest od vajec a mléka, sýra neb masa, takového nic nejedí, při tom mnoho se modlíce: ale jsou velcí taškáři.

Domy zde na pohled jsou pěkné, ale na užitek daremné. Dříví, z kterého se staví, pochází z Ruska, to jest, nejvíce prkna- trám/ však, ačkoliv špatné, větším dílem dubové, přivážejí z Asie. Stavíce dům, za 2 neb 3 neděle ho vzdělají. Jejich krov i celé stavení nemá ani jediného dlabu: všechen jen hřebíkami zbitý, vypadá jako klec na ptáky. Pak jej z venku prknami vypeřejí, a z vnitřku latěmi, a mezi latě vmítají sádrovou maltu, a pak to hladí horkými železy, až stěna vyhlíží jako mramor; z venku jej obarvějí firnisovou barvou jakoukoliv. V stěnách nadělají jedno okno vedle druhého na půl střevíce, tak že jenom dosti malý dům má > 50 oken. V letě skrz ty okna pálí slunce jak oheň, a v zimě vítr žene kudy tam tudy ven. A že příliš daremně prkna spojeny jsou, když prší, teče z jedné sednice do druhé.

Turci ma!jí pro své ženy zvláštní dům, jenž slove hárem; ne-