str. 271
boť nejsou pohromadě se svými ženami. Zámožní drží u svého harému ua stráži otroky, kleštěnce, jsou větším dílem mouřenínové.
V trhu otrockém platí se za otrokyni 10.000 i 20.000 piastrů, když jest hezká a mladá. Každý z nich si jich koupiti může, co jich může vyživiti. Práce a celé živobytí z nich jest mnohých: tabák kouřiti, kávu píti, mnoho jísti.
Arménští, katoličtí, též šismatičtí křesťané nosejí se jako turci, jenom že mužské pohlaví nosí černé turbany, a turci ode všech jiných barev; ženské nosí se právě jako turkyně, majíce tvář zastřenou, a též takové spodky, s tím pak rozdílem, že nosejí červené pantofle, jak muži, takť ženy, a turkyně žluté. Když jdou ženštiny turecké neb arménské na procházku, zvobalejí se do soukených plášťů, nechodíce s mužskými, nýbrž každé pohlaví zvlášť.
Zde napadlo na štědrý den velmi mnoho sněhu, a mrazy vystoupily až na 3. i 4. stupeň. Sníh leží až posavad: ale jak slyším od vlastenců, že obyčejně 12 neb 14 dní sníh zde panuje; pak přijde déšť, a v únoru se jaro začne.
Od půl listopadu až do našich vánočních svátků měli turei ramazan, to jest: velký půst. V čas ten ve dne obyčejně spějí.
V noci nesmějí žádného masa, nýbrž vařivo jen s olejem jísti. Ve dne není dovoleno jim ani kouřiti tabák: za to ale v noci jedí, jak se jim líbí; a s ohněm tak neopatrně zacházejí, že v tom čase mnoho set těch dřevěných boud oheň v prach a popel obrátil.
Zde nemají žádných kamen, nýbrž mangal, jenž jest měděná mísa na podstavku; na tu dají žížavé uhlí, a při tom se v sedni-eích zahřívají, a když od toho odejdou, an uhlí stříká, snadno jejich byt se zapálí.
Mor zde, chvála Bohu, nyní do čistá přestal; jak dlouho trvati to bude, Bohu povědomo.
Všecky bratry upřímně pozdravuji, a přeji mnoho zdraví a štěstí v tomto novém roku, též všem přátelům a známým. Doufám, že u stálého zdraví Vás list můj dojde; i já, chvála Bohu, zdráv jsem. Práce má až posavad jest rejsovati, a formy dělati, a na honbu choditi. V zahradě ještě málo uděláno, poněvadž u turků jde všecko gavass, gavass, to jest: pomalu, pomalu; bakalum, baka-lum: až Pán Bůh dá; issia allah: já doufám v Boha. Na jaro to musí čerstvěji od ruky jíti, sice bychom tady museli mnoho let stráviti. Já Vás, moji nejdražší rodiče, synovský pozdravuji, a ostávám až do studeného hrobu Váš upřímný F. St.
Z Konstantinova, dne 3. července 1838.
Radostné bylo navrácení mé z Asie do Konstantinova, poněvadž jsem nenadále psaní od Vá's obdržel, které velikou radost mi způsobilo, obzvlášť když jsem četl, že se ve zdraví vynacházíte;
