r. 1770, kdy byl povolán za prvního kazatele a inspektora do Hayel-berku. 22. března 1773 byl pak povolán ke kostelu sv. Gertrudy v Berlíně. Byl velice oblíben vj ako člověk, řečník, kazatel a spisovatel mnoha poučných a náboženských spisů.

Odipor proti Ambrožovi vyšel ze strany, odkudž jej česká církev neočekávala, zvláště, když duchovní úřad v Berlíně jej doporučil králi ve svém dobrozdání 8. pros. 1772, jakožto vhodného a schopného muže, pravě o něm: věrné úřadování, jímž si získal o zldleuší Čechy veliké zásluhy, činí jej této důvěry hodna.1) Proti žádosti berlínské církve vystoupil totiž Jan Alb. Junge, německý církevní inspektor v Postupimi, jenž měl posavad dozor nad luterskou církví. V dobrozdání svém praví, že Češi a Němci tvoří v Nové Vsi vlastně jednu obec, poněvadž mají společného kazatele, společný kostel a společné kostelní příjmy. Ustanovením Ambrože jako inspektora rozidivojila by se církev a vznikly by pen mnohé nepokoje a spory. Češi by se stali teprve paličatými a běhali by jistě s každou maličkostí na radu ku svému inspektorovi. Až dosud stál však kazatel novoveský pod inspektorátem postupimským a s ním i celá jeho církev; v případě ustanovení Ambrože inspektorem měla by pak církev jiného inspektora než kazatel. A dokládá: »Já sám bych odchodem Čechů více získal než ztratil, neboť pokoj a pořádek nejsou právě cnostmi těchto lidí, ale obávám se při tom, že by se vyhnuli všemu pořádku, předstírajíce, že mají zvláštního inspektora. A mezi Němci by to způsobilo jen zmatek: zůstati pod inspektorem postupimským bylo by nevhodno, stál-li by kazatel jejich pod Ambrožem. A zvoliti si českého inspektora bylo by jim teprve nepříjemno, neboť by !jim přicházelo za těžko, podříditi se vůli několika málo českých rodin, tvořících asi osminu všeho obyvatelstva. Co berlínská církev jakožto hlavní důvod udává, že Ambrož zná mateřskou řeč, zvyky a mravy Čechů a že by tudíž mohl mezi nimi s tím větším prospěchem pracovati, nepadá při Nové Vsi na váhu, poněvadž nynější kazatel Mojžíš má také tyto vlastnosti, takže jej má německá církev v podezření, že příliš počešťuje...«2) Jak ubohé toto obviňování z počešťování bylo, uvidíme při sporu Mojžíše s jeho církví.