Nelze zjistiti, pokud byla tato prosba skutečně odůvodněna, a odlpovídajíJi uvedené stížnosti pravdě nebo jsou-li pouze výslednicí vzájemného škorpení mezi kazatelem a obcí. Pokud lze všeobecně pouze srovnáním s poměry u jiných českých církví souditi, možno dáti aspoň z části církvi novoveské za pravdu. Kazatel se prostě domáhal zlepšení svého hmotného postavení a církev, uvyklá na svá privilegia, neplatiti nižádných poplatků za církevní výkony, bouřila se, žádáno-li něco odl ní. Toho týká se většina stížností, počínajíc první, které patrně nutno takto rozuměti, že kazatel žádal zvláštní poplatek za lavici v kostele, zvyk v luterských církvích dodnes dodržovaný. Církev byla zajisté v právu, nechtěla-li od svých výsad upustiti, ale i kazatelovi není možná se diviti, že hleděl své hmotné postavení zlepšiti, jsa od krále chudě nadán. Ostatně byl i trochu příliš střízlivá a chladná povaha, beze všeho sklonu k mysticismu a náboženskému blouznění vůbec, pro něž bylo v obci přec asi dosti podmínek, jak vyplývá právě ze žádosti církve za Jeníka, k blouznění dosti nakloněného. A možno říci i to, že se střízlivými povahami byly české církve vždy nespokojeny, jak vidíme u Machera i Pintzgra v Berlíně.

Na tuto druhou žádost odpověděl král opět odmítavě. Ve svém přípisu 5. února 1784 napomíná obec opět ke klidu a smířlivosti a vytýká jí důrazně, že pro její tvrdohlavost a nesmířlivost kazatel sesazen býti nemůže.1)

Do těchto sporů vložil se i postupimský magistrát a postavil se na stranu Čechů proti Mojžíšovi. Prý nebude klid a pokoj, psal 10. srpna 1784 králi, dlokud nebude Mojžíš z Nové Vsi 'jinam přeložen. Zdá se mi ostatně, že pro toto nazírání rozhodovala i politika německé obce a německého inspektora postupimského, domnívajících se, že po Mojžíšovi prosadí německého kazatele v Nové Vsi.

Zatím, stěžoval si i Mojžíš 7. srpna 1784 na svou obec. Uráží ho, působí mu všade nesnáze a dovolili si proti němu již i veřejného násilí. Českou i německou obec dělí národnostní zášť a kazatel sé za těchto poměrů nedovede zachovati ani té, ani oné straně. Čechové mu od tří let nevkročí do kostela, takže káže úplně prázdným lavicím.2) Při tom je prý v obci nekázeň a bezuzdnost, již nelze zkrotiti.

Když spor neustával, pokoušely se úřady samy o smírné narovnání a dopsáno jak kazateli, tak nejstarším obce. Církev byla prý k smíru ochotná, ale Mojžíš neuznal ani za hodno, aby úřaidtům odpověděl, jak církev 9. srpna 1784 králi sděluje. Proto žádali opět