vesla.« — Tady přívozníků chlapec včera večír převážel, píchal vodu jak na hřebík, a sjel na šlajznu. Dyž sme jeli s prvním, jen se voda lícovala s jezem, při druhým už se přešpluchovala přes.«

U Zvíkova chytíme a do kopce brzy sme doma! To říkáte »chytit«, když přistanete ke břehu? — »Přistrč to k břízku a uvaž,« zavolal vrátný na zadáka. »Kudy sejdeme?« »I tady s předáku. Zapři to vo nožici,« dával pokyn otec. Mladík opřel sochor o rukověť

opačiny, zavěšené na oku z houžve. Předák stanul poblíže břehu. Zatím zadák připravil pramen »šlahouny« ke břehu. Druhý pramen, který je dostihl, kotvil opodál za prvým. »Eště kus, alespoň do zá-čele«, zvolal druhý vrátný do zadu. Plavec povytáhl vzadu šrek a pramen se trochu sešinul, až čelem se připojil k zadáku prvého.— Slovo »vír« neznamená peřeje ani příboj. Vírem plavci jmenují vzdutou nadrženou hladinu nad jezem. — Jarka prohlížel pramen a všimnul si krátké klády, upevněné napříč přes mezeru mezi prvým a diruhým vorem. »Co je to?« zeptal se přicházejícího plavce. »Vej-pona,« odvětil plavec. »Jinač dyby druhej vor skočil pod předák v střihu, nemoh by se vyndávat.«