»Každej má mít veslo tak těžký, co svým palcem sehne,« po-vídlal (vrátný) a dotvrzoval výrok, stlačuje veslo palcem ke kládám voru. — Zvenčí přišli ještě plavci z dalších pramenů, jizba se naplnila kouřem a hovorem. Studentům hostinská přinesla objednaná vejce, i dali se do jídla. Kolem nich lítaly výrazy: rozvory, děravěj vor, ty hezoime, zapomněl sem tahat, tak sme plouli pomalu,

měli sme to y utahaný,, a jiné, více méně srozumitelné ukázky plaveckého nářečí. — Malši říkali Molšava.

Já s Otou jsme se dostali do debaty o plaveckém nářečí, hlavně o slově »střih«. Ota tvrdil, že střihem plavci jmenují vrata jezu a vysvětloval slovo to jakožto prostřiženi jezu; já hájil náhled, že střih značí mezeru mezi jednotlivými vory, z nichž je spojen pramen. Když jsme se nemohli dohodnout, vyňal jsem z kapsy výpisky z Jungmannova Slovníku a ukazoval odstavec: »Střih, v plavecké řeči, prostora mezi vorama. Přední vor v pramenu bývá, aby se jíní lépe a snadno pramen řídil, obdélnějšími houžvemi ku pramenu uvázán, takže mezi předákem a pramenem prostora prázdná zůstává, kterou by člověk lehko do vody propadnouti mohl. Ta prostora slove slabý střih. Hnedle bych se byl v slabých