chrlili na nás v rozlobenosti nadávek a surovostí pro nevinný (jak jsme sotidili) dotaz, který vsak budil jim zlé svědomí, že v pobřežní plavecké hospůdce nejeden prohrál za noc všecku mzdu. Nebo naváděli též ku výkřiku: »Jedete db Prahy? Zač je v Praze držení1?« A plavci neomaleně se vysmívali: »Na takového volíka tahouna, jako ty jsi, zadarmo!<< Nebo: kdo se chtěl lacino ďostati zejména k sv. Janu do Prahy, nabídl se, že zadarmo bude veslovati na vo-

»Nová řeka« (Lužnice).

rech a říkali mu »hotovák«. Stalo se to pak přezdívkcr, kdo něco chtěl poříditi zadarmo a snadno.

Podobně líčí Dr. Chalupný škádlivky a zábavy rozpustilé i potyčky slovní plavců: Vltava se kolem vysokého chlumu stáčela mezi stráně, pokryté černými hvozdy. Hned u kraje lesa seděl rybář s prutem: >;Berou, -berou?« škádlil ho Havelka a hned si sám odpovídal: »Von by bral, což vo to!« »Držte hubu,.....!« odpovídal rybář. »Vy ste si ji-dnes eště nevymyl, jak sedíte u vody, že jo,« smál se Havelka. — Nebo: Vltava zašuměla, rozběhla se vpřed a odražena o mohutnou pustinu skalní, uhýbala se jí v levo. Po stráni vyplašen běžel vzhůru zajíc. »Hej,« zvolal Havelka na lovce z předního pramenu, který opět dostihovali, »pytláku, chý' támhle toho rnatěje!« »Chýciho sám!« »Máš červenej nos,« dorážel