matuji plaveckou hospodu nerozbořenou. Mlýn Letoštický, o kterémž Dr. Chalupný píše, patřil mojí tetičce, sestře zvěčnělého otce mého, Karáskové. Tarn prožíval jsem blahé chvíle prvních studentských prázdnin, v tichu a v samotě. Večer za vlahých, dnů letních jezdívali jsme s bratrancem Vilémem Karáskem s pramicí pro pivo na Černý vír. Vzpomínám s myslí roztouženou na mladá léta, jak loddčka plynula mezi stráněmi volně, jak pohádkovitě mi při-

Jez Kvěc hův pod Vlčím dolem na Lužnici.

padal kraj kolem, jako by vyčarován krásou slunka zapadajícího, zlatícího okraje strání, vrcholky stromů na výšině, zatím co po stráních a při řece po olších, po ořešinách a zahradách na bývalé Danielovině (vyhořela, na pravém břehu), na hájovně Husárně, dole pod mlýnem u přívozníka Grešličky, na zahradách mlýna Le-toštického skláněly se a stahovaly dlouhé stíny večerní. A což když jsme chystali ohně na jepice, jež (stejně jako píše Dr. Chalupný) lidé na břehu i z okolních vesnic ohníčky na břehu i na pramicích lákají a pak na slunci dopražené prodávají babám »jepičkářkám« ża krmivo ptačí. Na břehu zaplápolal oheň, opodál druhý. Prvý oheň se blíži] a bylo viděti jako hejno můr, sletujících se k němu. »Jepice,« prohodil mladý Popel a rozfoukal plamen, skrytý pod oharky na ohništi. Přiložil třísky a rudá zář ozářila nejbližší část