pramenu. Studenti se spatřili v záhadném, plápolavém, krvavém svitu ohně. A hle! Najedtnou kolem nich celý oblak jepic se sletoval k plamenu. Hrnuly se jich tisíce jako vichr do ohně a popálený padaly na pramen. Mladý Popel rozprostřel kol ohniště všecky kazajky plavců. Jepice padaly na ně a celé je pokryly svými bílými křídly a těly. Přisypal se jich nový roj a opět upadal na předešlé. Nesčetné mrtvoly nešťastných živočichů vršily se na sobě a krvavý

Příběnice od jihu.

plamen ohně jim svítil na společný hrob. Zaplápolal, zapraskal, šlehl živějším jasem a ochabl. Rudnul, již jen pomalu olizoval shořelé louče, pak mezi mrtvolami svých obětí zašel také. Žíznivé uhlí ještě zlobně svítilo z očí několika oharků; žhnuly, tiše syčely a shasly. Úplná noc rozhostila se nade vším. Do mrtvého ticha za-šplouchala vlna, zěeřená veslem, a zase umlkla.«

Případně charakterisuje výživu tohoto druhu v údolí vltavském Vilík: »Jepice, mravenčí vajíčka, houby, maliny, borůvky, jahody, chrastí, lesní tráva, léčivé byliny, pytláctví, toť tak výživa chudáků v těchto chaloupkách. Ovšem, kde není lesa, není ani toho. Tak zbývají ryby, raci, písek, kdyby jej bylo kam voziti a kdyby ho tu bylo. Většinou je dno kamenité, proudem vymleté. Jaké je