Aman:

Dobrem noc já přeju, králi,

by zas ráno zdrávi vstali.

(Jde domu.)

Povím tobě, manželko má,

že mně královna pozvala.

Já jen s králem sme tam byli

a měli sme slavné hody

a zejtra zas máme přijití

Ale pozoruj, jak jest to pro nás hodný,

že u ni žádný tak vzáctný neni.

Hy, teď sem prvni u krále i u královny,

zlata a stříbra máme plny komory

a přede si toho nic nevážim,

pokud toho žida tam sedět vidím,

to by mně bylo veselý,

kdyby ten žid byl oběšený.

Zareš, manželka k Amanovi:

I toť je ti lechko zříditi,

dej pro něj před domem šibenici vystavěti

a ráno časně jdi a králi navrhni,

aby toho žida dal oběsit na ni

a potom veselý na hody půjdeš,

když tam žida mit nebudeš.

Aman:

Dobře si mně poradila u toho,

jdi, zjednej tesaře brzo.

Zareš, manželka jde pro tesaře:

Tesaři, můj pán vás nechá volat,

da vám na rýchlo něco dělat.

Tesaři oba:

I toť my radi půjdeme,

protože peněz potřebujeme.

(Jdou k Amanovi.)

Co se libi jejich knížecí milosti,

stavíme se s ochotnosti.

Aman:

Ghceteli si hodně »peníze vydělat,

hleďte mne do rána šihenici vystavět,

tutu, aby před mym domem stála,

padesát loket aby vysoká byla.

Tesař:

I toť my se přičiníme,

do rana ji zhotovíme. (Jdou pryč.)

Král se služebníky v pokoji:

Já dnes nemám žádné spáni,

ani nevím, co mně chybí.