Aman protře si čelo a jde k židovi.

Vrátný žide Mardochei,

máš obléct toto roucho královy

i korunu na hlavu vzít

a já mám po městě tebe vodit.

Mardocheus:

Co král ráči poroučeti,

to já musím udělati.

(Oblekne se, Aman mu dá korunu na hlavu.)

Aman jej vede a volá:

Takovou čest má ten miti,

koho krá)l žádá uctíti;

koho král žádá uctiti,

takovou čest má ten miti.

(Jdou do králova pokoje, žid dá korunu a

děkuje a vezme knížecí čepici.)

Mardocheus:

Tu oni korunu máji,

kterou já nezasluhuji,

poníženě jim děkuji,

že mně tak uctiti dali.

(Kníže vezme korunu i čepici.)

Aman:

No již to máme odbyty,

já teď musim ven vyjiti.

(Jde domu, kde jsou přátele sjiti.)

Ach přátele a manželko má,

dnes se stala příhoda předivná,

jak sem jen vešel ke králi,

hned sem dostal poručeni,

musel jsem obléct žida vrátného

to do roucha královského

i korunu na hlavu dáti

a po městě jej voditi

a všude sem musel volat,

takovou čest že král chce dat

tomu, koho chce uctíti,

ach, sotva jsem to mohl učiniti.

Zareš:

Když on je tak vyvýšený,

sotva bude oběšený.

(Sednou smutně.)

Král:

Kde pak Aman zůstal, neni tady,

půjdeme ke královně na hody.

Služebník druhý:

Já pro něj rychle dojdu,

jej ke králi hned přivedu. (Odejde.)