tedy má mlynář, když to zkrácení neb ta škoda se dokáže, k vy-nahražení takové mléčovi spůsobené přidtržán býti.

Užívá-li mlynář falešné míry aneb váhy, propadá trestnímu zákonu. Té samé viny se dopouští, když obílí aneb mouku při mletí nějak ubírá, když lepší žito špatnějším vyměňuje; když špatnější druhy, neb ječmen, oves, pohanku, vikev, k lepším druhům pšenice aneb žita přimiehuje, aneb rozličné druhy mouky, jako žemlovou mezi žitnou, neb špatnější druhy mouky db pěknějších míchá, aby určitou váhu v nějaké právem nepředepsané menšině obdržel, aneb když tu váhu pomícháním mouky jinými, lidskému zdraví ač neškodlivými látkami doplní; když konečně namletou mouku db vlhkého místa, aby větší tíže nabyla, složí.

Stalo-li by se pak takové přimíchání s pokaženým obilím aneb moukou a jinými, Udskému zdraví škodlivými látkami, tedy má takový mlynář podle trestního práva trestán býti.

Souěastníky těch přestoupení, totiž: s mlynářskými chasníky aneb jinými čeledíny, má se též dle předpisu trestního práva na-] ožiti. — Aby se žádný nevědomostí vymlouvati nemohl, má při každém přijímání učeníka, a při jeho přestoupení za mlynářského tovaryše jemu přítomný patent od staršího mlynářského pořádku aneb představeného přečten, a že se to stalo, ve vysvědčení jeho doloženo býti. Tento mlýnský řád má se též mlynářům nejméně jednou v roce přečísti.

Úřadové mají o to pečovati, aby mlýny v dobrém stavu se vynacházely, a aby mlynářové svou v přítomném mlýnském řádu předepsanou povinnost plnili.

Frant. Rayman (narozen v Jičíně 1762 dne 8. března, zemřel jako děkan v Častolovicích dne 3. ledna 1829) vedle jiných, hlavně nábožných skladeb sepsal rozmarnou hru, obraz ze života venkovského, Sedlské námluvy, a vydal poprvé r. 1819. Od té doby byla hra několikráte přetiskována. Osoby tam rozmlouvající hovoří nářečím, a spisovatel v úvodu vykládá, proč a jak nářečí tu použil. Hra znázorňuje způsob, jak se u nás na venkově smlouvaly svatby, všecko věrně podle skutečnosti. Znamenitě zachytil Rayman obrázek domácnosti selské, úmluvy mezi matkou a dcerami, rozhovory o věnu, pokyny žida Heršla, všecko živě a roztomile líčí. Redakci Českého Lidu často přicházejí dotazy, co by se hodilo při národních slavnostech, besedách a pod. z lidového života. Jsem přesvědčen, že tato hra, vkusně vypravená, svižně sehraná, dobře by po-