bavila a poučila, jak se chystaly námluvy u nás na začátku století XIX. Text otiskuji z vydání původního. Vydání pozdější jsou znesvářena přídavky nechutnými i sprostými. Smím snad prozraditi, že hru tuto chystá slč. Marie Gehauerová podle rady podepsaného pro oblíbené loutkové divadlo v Národním domě na Král. Vinohradech.

Název knížky: Sedlské námluvy. Původní veselohra v jednom jednání. Osoby: Váňa, táta nevěstin. Mařena, máma nevěstina, Dorka, nevěsta, Anka, druhá dcera. Koděra, otec ženicha. Jirka, ženich. Buřil, rychtář. Rambousek, konšel. Kydal, družba. Heršl, žid. Divadlo představuje sedlskou světnici, kdb kolovraty a jiné sedlské nářadí po různo leží.

Krátké poznamenání: Tatáž malá divadelní práce má pánům vlastencům v maličkém vyobrazení představiti sprostnost a chybnou řeč horských obyvatelů za Královém Hradcem k Slezkým hra-nicům ležícím. Některý z vás pánů v Praze bydlící, řekne hlasitým smíchem: Toť jsou podivný špechtoňové! Ba nejsou! Ještě hůře děje se to v našich hlavních mestách. My se jim smějeme, kdežto oni právem nám se smáti mohou. Takových a těch vad v řeči jest v naší milé vlasti ještě tu neb onde veliké množství. Že, jak zde věrně sem podotkl, čteme: týle, týtka, maninka, kytle, ďouče, kraua a t. d. místo tele, pětka, maminka, sukně, děvče, kráva; co z toho? — nic. Vady buď dětinským šepláním a rozmazanosti v řeč vlouzené neb zůstatky starobylosti, což nám ovšem podivné býti se zdá, kteří raději »sicher kvis, frailich, aincich, ganc durchhous, rathous« a jiných tisíc a více cizotiny užíváme slov. Střežme se toho, abychom podobného vytejkání nezasluhovali.

Družba pláštěm oděný přichází, podá Váňovi ruku. S teknýin pozdravením od poctivého pána souseda našeho kmotra Kodéry, jak na pantátu, tak na pajmámu a nejvíc a především na pannu Dorotku, a nechá vám zkazovat, abyste tak dobří byli a mu dovolili, aby vás dnes večír do vašeho příbytku s kmotrem lichtářem, s kmotrem Eambouskem, jakožto konšelem ponauštivit moh, že chce s vámi pár slov promluvit, kdybyste vaši Dorotku jeho Ji-říčkoj za manželku dát chtěli.

Táta. Mámo! poslouchej! poslouchej!

Máma. Dobře, máme peří nadrany.

Družba. Inu, tak pak poněvadž posel nemá bejt hyndrovansj, co pak mám kmotroj Koděroj vyřídit?