Táta. Votet ňákýho čerta! — Jen dyby těch šámů (šajnů) dost bylo. — Dobře s neděle 3 e trh — imisím to říbě prodat, aby ňáky šámy byly. . .

(Předešlí, k nim máma, která pekáč do trouby nese): Za-metlas všechno čistě! mrcho líná! Nevidíš tamle převit pod stolem — (vezme jí koště z ruky a sama mete). Stechej zatím vedle k tedce, aby.nám pučila žbán na tivo. (Anka odejde.) A ti táto, drž se. — Nedali jim kmotr hned zátis, tak já Dorku nedám. — Aby pak byla u nich za ďouku. — Nepodidala sem ti, abys vzal novej brucleM — Pořád jen ten cumblík v hubě dumlej! Dí do komory a vem si ten bruclek a zelenou četičku na hlavu. (Táta odejde.)

Máma (sama, podepře si ruce v boky). Pojednou-li zas nebude nová starost? Teď Anka vostane sama. — Toť voni se budcra na naši chalupu smát. Zatím budu ze všech husejch, které na svarbu zadijeme, peří pro Anku chystat a hned po svarbě musíme je drát — táta taky. Dobře, že sme neprodali to prase — hodí se na svarbu — vono bude tlustý na pět prstův. Dorka! sešli pak juž. přistrojená? —

Dorka (venku). Hned, hned maninko.

(Máma. Táta v brucleku a zelené čepičce. Dorka v hodně škrobené košili. Anka s džbánem.)

Táta. Ale mámo! tak mě to venku napadlo. — Copak Jirka Kodéru juž někdy k naší Dorce chodil?

Máma. Blázne! kdopak ví, kde voni se slízávali.

Táta. Ěekni pak, Dorotko, řekni mi, jestli pak s níms mluvívala?

Dorka. Ani 'jednou, tatíčku.

Anka. Ano, — však s ním o poscení tancovala.

Dorka. Jen jednou do kola. — My sme stáli s tedkou Pe-káôkovou u dvéří, von šel vokolo nás; a tedka mu podidala: Jiříčku! proveď tuhle Váňovou Dorotku. A von vne vzal za ruku a jednu tísniěku se mnou pretancoval a pak mne pustil, šel pro tivo, zaudal tedce a mne, a pláč mně na rameno.

Táta. Toť jsem si hned pomyslil, že ty mu do voka padla.

Máma (neustále něco šukajíc). Nechte toho plácání a dejte tedce pokoj, abyste věděli, co má každý dělat. Ty táto, až budou přicházet, sedneš si za stůl a tekne je přivítáš. — Ty Dorko! jak medle je ucítíme, vlezeš na pec a budeš se stavět, jakobys spala — hodně chrupej. — Ty Anka! budeš sedět u mě na lavici a budeš si spravovat kytli — a já budu zastehovat košili. Dorka, nedávej