Váňa. Inu tak — dyž tuhle táta Koděra Jiřičkoj hned živnost popustí, tak já mu dám pro Honzu hned sto šámů a Betě taky tolik, až se bude vdávat, k tomu dám sebou Dorce tu náruční kodilu, dvě kozy, krau plánku, a náčení — není-li to dost?

Heršl. Ny, tyš máte tost peníz — pro mne. Ale sou těť zlej šasy, já pych fám poradil, že uspošíte sto siatych.

Koděra. Ne, ne! z toho nebude nic. — Co tě sem luciper přines? My to už měli hotovy — dyž já nedostanu celý dvě sta, nebude z toho nic — a zátis nedám žádnýmu, co živ budu.

Heršl. Ny, nehostě se! Fy rád putete dát sápis a Fáňa uspoší sto zlatých. (Družba přináší kořalku a jeden po druhým pije.)

Rychtář. Tak pak mluv. Co pak zas ten kluk židovská vyvede.

Heršl. Fyfede! — fyfede! — Fáňo! proč py ste sachoval sto zlatechj. Teť je jich z šitka. Ftejte Anku Honsofi Koterofa, a tak Torka tostane se Kotěrofům a Honsa k fám, a máte sto siatych torna — a vtáte tvě cery. (Anka radostí skočí, mámě pořád něco šeptá a na ni hledí).

Rambousek. Zatrolený žid, kterak to vyved.

Heršl. Fitíte, še taky šid něšemu rosumí. A fy Kotěro! pro vaši Petu taky mám šenich napatého. Tyš tostané od Fáni sto sla-tých a ot fás taky ňákej pomos, tostane se to cheskej chalupy. Sejtra ráno pšite ke mně, já fám to pofím.

Rychtář. Hleďte, milí zlatí lidé, co ti židi dohromady nespletou.

Heršl. Ny! není-li to topše!

Váňa: Mámo! co pak ty tomu říkáš!

Máma. Inu, dobřeť by bylo — jen že pro Anku nemám nic přichystáno, ani peří, ani žádnýho jinýho načení.

Heršl. Jakhé pak chystání! — Peší má sena Repeka, má tost peší, fona fám nechá tšeba diset liber, a nemusíte ho ani koupit; aš putete mít setranej, sąs jí ho oplatíte.

Máma. Ano, ňákýho starýho.

Heršl. Co — starý, fštyt ho ote mně to Prahy kupujou — a kanafas na potyšky si ví meS sena můšete fyprat jakej cete.

Máma. Jen že k tomu krátkej čas, a já bych to ráda jedným komínem vodbyla.

Heršl. Jakej pak krátkej čas? otložte ope svarpy na štyry neděl a všechno pute hotofo. Má sera Málka fám pomůže šit, táte ji sa to ňákej hysičku nebo slepišky.

Koděra. Tak mámo! plácnem si taky na to. — (Máma podá Koděrovi ruku, a plácnou si.)

Rambousek. Na mou tě duši! toť budem mít hned dvě svarby.

Heršl. Proč tvě? — Ba tši. Sejtra ráno fám to ppfím. — Jen puťte pšijit ke mně — mám toprou košavku (Odejde.)