Rambousek. Hleďte, milí zlatí lidí! komu by to tak napadlo, jako tomu klukoj židoj.

Rychtář. Zvláště náš Heršl — ten má za ušima,

Váňa. Na mou duši Anka! dyž ty seš taky nevěstou! To bych si byl dnes večír nepomyslil.

Anka. Já sem se až votřásla, když to Heršl podidal. — Ale tatíčku! taky mě musíte něco hezkýho na šaty koutit.

Váňa. Kam pak se děje. Však vona tě máma vyšňuří.

Máma. Teď budeme mít co kupovat a co dělat!

Rychtář. Kmotře Koděro! myslím, že budeme zejtra u vás. Sejděte se všickni kmotři dohromady a tam stíšeme na patír všecky tři smlouvy najednou a v sobotu pudeme pro cedulky k panu faláři. Družbo, nalejte nám eště, aby sme šli.

Rambousek. Však ono ijuž bude asi půlnoci.

Rychtář. Tak tite a pudeme (všickni dopíjejí). Nu tedy d)-brou noc (podávají si ruce).

Váňa. Dejž to Pán Bůh i s vámi.

Máma (k Dorce). Dí, ty — vyprovoď Jiříčka, a něco si spolu podidejte.

Anka. Maminko! řekněte kmotroj, aby sem poslal Honzu, aby sme si taky něco podidali.

Koděra. Dobře, dobře! hned ti ho pošlu.

Máma (když již všickni odešli). Táto! tyto všecky pozvi na svarbu. (Okáže na posluchače.)

Táta. Na moutě duši! toť jich bude asi o devět stolů! (Opona spadne.)

Sídlem hejkalů jsou pohraniční lesy Česko-moravské Vochoz a Špitálský les, Blažkov. Jedenkráte jel kněz Voehozou, pozdě v noci. Zaslechli s čeledínem hejkala: Héj, héj, héj! Čeledín třásl se strachy, kněz povídá, aby také na něj zahejkal. Jak zahejkal, měli hejkala u sebe. Kolo u vozu odletělo a jelo záíroveň, však vůz se neobrátil, protože hejkal držel nápravu. Kněz ptá se hejkala: »Kam tě mám zaklíť? Do stromu nebo do kamena?« Hejkadlo s křikem uletělo.

Ještě více postrašil hejkal dva šindeláře v Cernické Vochoze. Byli bratři, ve dne dělali šindtel, v noci zůstávali v Boudě ve Vo-