choze. Aby na ně neřád nelezl, spali v pytli a u krků si jej uvázali. Jednou, když usínali, hejkal volá. Ačkoliv starší napomínal, tož přece mladší bratr hodně zahejkal. Netrvalo to ani minutku a hejkal tady. Bouřil po střeše, že mysleli, že jim bouda na hlavu spadne a pak lezl dovnitř. Jak šindeláře v pytli uviděl, povidla: »Třikrát jsem viděl Vochozu polem a třikrát lesem, ale takové zvíře, aby mělo dvě hlavy a žádných noh jsem neviděl, to se musím na to zeptati dědečka« a uletěl.

Mimo hejkaly je ve Vochoze strašidel plno. Ani v pravé poledne není radno jíti Vochozou, stále a stále je slyšeti chřest, jako by lámal větvičky. Už to může být pár let, staří však lidé to ještě pamatují, že slýchati bylo za tmavých nocí štěkati ve Vochoze dva psy. Jeden štěkal vyšším, druhý nižším hlasem. Za bouřlivých pak nocí jezdívá od mostu u Vochoze ohnivý kočár ke Stáji na Moravě. Do dnes lidé v Janovicích jistí, když jeden hospodář s čeledínem kradli v noci dříví, objevil se jim šedivý, neznámý myslivec se psera a tak dlouho kolem nich mlčky obcházel, až hrůzou odhodili sekery a utekli. Ale čeledín z toho dostal padoucinu.

Jednou šel chałupnik z Eudolce Špitálským lesem. Hejkal volal a on se ozval. Hejkal sedl si mu na záda celou tíhou ohromnou. Chałupnik doběhl do Janovic tak zmořen, u rychty klesl, a tu se ho teprv hejkal spustil. Ponocný v Bohdalově však na hejkala vyzrál. Jeden hejkal sedával na vrchu Blažkově a za měsíčných nocí hejkával. Ponocný si doma otevřel okno, svlékl se, zahejkal, shasl a vskočil do postele. Za chvíli tu hejkal. Rumploval po střeše a na schodech z půdy, jako by se sudý válely, ale potom když se žádný neozýval, odletěl. Ponocný však nechtěl od té doby ponocovati, bál se hejkala.

Lid představuje si hejkala jako velikého ptáka,, který se podobá sůvám a má hrozné drápy. Nejvíce se dráždí, když po něm opakuje někdo hejkání.

Snaživý pěstitel studia místopisného v jižních Čechách, J. P. Hille, vikář v Kasejovicích, vydal knížku o Třemšínu u Rožmitálu. Seznamuje na základě pilných archivních studií i na základě literatury příslušné a zkušeností místního znalce s dějinami památného vrchu a vplétá v pásmo líčení četné pověsti, historické vzpomínky a zkazky z pověstných lesů rožmitálských. Spisovatel umí vyprávěti zajímavě a umí vykládati nynější lidové podání z histo-