R. 1597 stala se smlouva o les »Skobolín« mezi Ferdinandem z Grispachu, magistrátem Rokycanským s jedné a Janem Chanov-ským z Dlouhé Vsi, na Dožicích a Radošicích se strany druhé. Nástupce jeho Blažej Grispek odprodal r. 1616 statek Mirošov, Skořice, Kakejcov s Mšenem, Borovnem, Mítovem, Oujezdem a Chy-nínem, čímž opět jižní obvod lesů Rožmitálských valně stenčen byl, ale přece rozsáhlými zůstaly až po naše časy. Již za časů Griespeků rozděleny byly lesy tyto na jednotlivá hájemství.

Třemšín se všemi svými lesnatými stráněmi a celým okolím náležel k hájemství Voltušskému, které dle popisu z r. 1565, v starém urbáři zachovaném, počínalo »od ochozu Bučiny pod Třemší-nem« a šlo až po cestu Plchovskou*) u studnice a odtud až po ochoz**) slove »u podkovy na buku«.

Roku 1622 stali se arcibiskupové Pražští.po dvoustoleté pře>-stávce opět držiteli panství a města Rožmitála a příslušných k němu lesů a jsou až dosud majiteli rozsáhlého tohoto panství.

Hluboké lesy již od pradávna poskytovaly bezpečného útulku lidem poctivé práce se štítícím, kteří odtud vycházejíce na lup, ohrožovali pocestné, lesy těmito za životními zájmy se ubírající. V 16. století zdržovali se tu mnozí vo>jáci z vojska propuštění nebo sběhlí a škodili lidem tak, že Zdeněk Lev z Rožmitála nařídil (17. srpna 1514), aby jeho poddaní s jinými je honili. Za války 301eté utíkali sem do lesů lidé z města i vesnic panství Rožmitálského před útisky vojsk, zanechavše příbytky prázdné, skrývajíce se zde tak dlouho, dokud vojáci jinam neodtáhli.***)

V polovici 16. století počalo se na východním svahu Třemšín-ských lesů dělati sklo. Postaveny tu hutě a boudy pro dělníky. Nové osadě říkáno »chalupy u hutí v lesích« nebo dle polohy také »za hutěmi«.t)

Od pradávných dob z nevyčerpatelných zásob dříví pálívalo se na Třemšíně v milířích uhlí. Za Floriana Griespeka dán Martin, uhlíř z Příbrami, do vězení, že na panství Rožmitálském, když uhlí v lesích pálil, jednu ovci ovčákovi uzmul a ji zabil. Za skutek ten měl býti na hrdle trestán, ale na přímluvu lidí učinil zápis, že Griespeka za svého pána dědičného uznává a že nikdy takové krádeže se nedopustí; začež mu trest prominut. Také hojně kolomaz-nictví a smolařství tu provozováno. Byly tu též zádušní lesy a v nich několik zádušních chalup. Vypravuje se o Václavu Štíp-kovi, kostelníku Rožmitálském, že v jedné takové boudě lesní ukryl zá-