dušní věci, zejména kalichy, ornáty a jiné věci. R. 1645 od soldátů. Kecovských spálena chalupa Topičovská a obyvatelé její zabiti. Když nebylo dědiců, připadlo spáleniště opět k záduší. I jiné chalupy spáleny a tím přišly k zničení věci kostelní zde ukryté.

Po válce 301eté povstaly na jižním svahu Třemšína na vykácených místech nové osady jako Planiny (založené asi r. 1654), Mýto, kdežto na severní straně opodál hutí povstal ve druhé polovici 18. století panský dvůr a při něm pak vesnice nazvaná na rozdíl od Předních —- Zadní Hutě.

V lesích Rožmitálských způsobeny povětřím časté škody v letech 1769, 1770, 1836, 1864. Orkánem dne 7. prosince 1868 a větrem r. 1870 způsobeny sice také velké škody v lesích zdejších, ale nebyly tak mnoho spustošený, jako jiné lesy království Českého. Po orkánu objevil se tu též kůrovec, který také značných škod učinil. Arcibiskupové Pražští povždy starali se o šetření a zachování zdejších lesů. Z té příčiny rozmnožen byl počet hajných, jichž povinností bylo na lesy dohlížeti a netrpěti, aby kdo z poddaných v lesích panských sekal a to pod hrdlem. Lesy byly geometricky změřeny, hraničními a odvodňovacími příkopy opatřeny. Cesty staré upraveny a nových pro svážení dříví hojně naděláno. Dříví ze zdejších lesů dodávalo se do skelných hutí, dokud v nich pracováno bylo a po zaniknutí těchže, do železných hutí Rožmitálských. Veliké množství dříví také spotřebováno bylo v dolech Příbramských, jakož i na stavbu lodí. Veškeré lesy Rožmitálské rozděleny jsou na deset revírů a tyto opět hospodárnicemi a průseky na jednotlivé oddíly a sekce označené mezníky. Celková plocha zalesněná obnáší 7749-86 ha.

Myslivost ve zdejších lesích provozovati příslušelo výhradně majitelům panství Eožmitálského a okolním majitelům lesů. Tito také pečovali o zachování a udržování zvláště vysoké zvěře a poddaným svým pod přísnými tresty zakazovali zvěř honiti. Roku 1565 měl býti trestán Vaněk, starý provazník z Rožmitála, že na zámku lotrovsky nočního času jednoho zajíce, který visel na pavlači, ukradl a k tomu jiné krádeže a lotrovství od mnoha časů provozoval. Propuštěn na svobodu, když učinil za sebe zápis. Jan z Horažďovic dán do vězení, že V potocích panských ryby a raky lapal. Měl býti trestán na hrdle, ale vypovězen, by do 3 dnů grunty Rožmitálské opustil r. 1564. (Archiv Rožmitálský.)

Řád arcibiskupa Harracha z r. 1633 nařizoval všem poddaným, aby ručnic, kuší a jiných nástrojů mysliveckých prázdni byli, pod ztrátou hrdla. Není tudíž divu, že také v lesích Třemšín-ských bývalo jelenů, srnců, medvědů, vepřů, sviní divokých, zajíců, tchořů, jeřábků, koroptví a jiného ptactva a zvěře hojnost. Roku 1628 oznámila česká komora arcibiskupu Harrachovi, se v lesích a na pozemcích panství Rožmitálského objevili se medvědi