Z těchto nápovědí a z dodatku pana skladčího Tomáše Mikoty a vratného Ryby napsal jsem vodbpisný tento rejstřík, z kterého trpěliví čtenáři oceniti mohou vtip našich plavců, jakým přezděli svým škůdcům — kamenům v řečišti Vltavském.

Po obyčejné tiché modlitbě hnula se naše loď o půl sedmé hodině ráno a přeplula beze vší závady prahy Týnských jeměin (šlei-sen) u valchy, pod mostem a u doleního mlýna. Po záhybu na Brodech nesla ji voda náhony sesílena k ústí Lužnice, která, od pravé strany padajíc do Vltavy, způsobuje přívětivý půlostrov. Stromořadím obrouben, jest na něm zelený koberec polí a v klíně ovocných sadů sedí arcibiskupský Nový Dvůr. V levo před splynutím táhne se vzhůru cesta k Nezdášovu, posázená topolovou alejí. Pod ní s hůry válejí kládiy k řece a houžvemi je svazují do vorů. Ústí Lužnice často bývá; prameny od obou stran pokryto. Nad spojenou vodou v levo strmí skalnatá hora Kalvárie. Níže pod ní leží v hlubokém úvale mlýn Kořensko. Na hoře spatřuje se farní kostel Nezdášovský se hřbitovem. Od břehu pozdíravovali nás: »Dej Pán Bůh štěstí! Provázej Pán Bůh! Aby se šťastně navrátili!« S lodě ovšem odpovídíáno: »Dejž to Pán Bůh!«

ßeka teče úžlabím mezi skalnatými stráněmi. Abych lépe přehlédnul vodu a břehy, sedl jsem na levý bok lodě a pobyl tam bez mála po celý čas plavby. Pod Kořenském zůstavili jsme v pravo kámen Marušku a v levo druhý Rozštípený a před dlolinou pod Karlovem kameny Pólu s Raménkem. Již dříve na záhybu před kapličkou, zanotovali poutníci Svatojanští na naší lodi první píseň. Na tišinách dále rovněž pozpívali. Ves Pašovice přesahuje několika chalupami holou stráň. Milejší pohled působí levý skalnatý, ale stromovím porostlý břeh. Na vrchu chaloupky zdají se býti jako přilepeny. Bývalá věž Kozího hrádlku sesula se r. 1852 na přistavenou chatrč. Dále viděti splaz,'kdež polena shazují po korytě postaveném na kozách a vedle po stráni klády.

Za vsí Hladnou náhon způsobuje rychlejší spád a proudek. V levo vězí kámen Kočár: ale nedobře by se na něm jelo. Po záhybu na Dědkovi zabíhají na zad po sobě, v pravo Nový mlýn, v levo splaz na klády, mlýn a hospoda Rejsikov, hospůdka Dolení Zelená a přívoz, dále v pravo Hořejší Lipovsko, mlýn s papírnou, kamž o deváté hodině jsme připluli. Podál na pravém břehu stojí kříž, na místě, kdie loďmistr p. Lanna před několika lety z tonutí šťastně vyváznul. Níže na levém břehu jest mlýn: Dolení Lipovsko, a splaz na polena i klády, patřící měšťanu Pražskému Rend-lovi. Právě, když naše loď tudy ploula, udala se neobyčejná příhoda; na stráň shozená1 kláda velikým hřmotem se rozpoltila, tak že svrchní půle kolmo vzhůru vyletěla, než opět padnouc na stráň k řece se dovalila. Pod chaloupkou Kotchánkovou skrývá se u prostřed řeky mocný kámen; za ním dále následuje jez a vrata u