Z povolná táhly nás opačiny mezi Chuchlemi, Vyskočilkou, Braníkem a Podolím, až byvše zajati pohledem na korunovaný Petřín a majestátné Hradčany, octnuli jsme se pod Vyšehradem.

V Českém Lidu sebral jsem zprávy rozmanité o staré historické slavnosti v Jemnici na Moravě, o závodu v běhu o barchan (látku), o slavnosti, kterou lidiové podání uvozuje ve styk se jménem Elišky Přemyslovny. Otiskuji tuto báseň, která ve zvláštním vydání rozdávána byla při slavení starožitného obřadu tohoto v Jemnici na sv. Víta r. 1849. Poněvadž jest tu látka pověsti zpracována v zajímavém variantu, neváhám uveřejniti tuto pověst znova, třeba v rouše básnickém, jako doplněk posavadníeh článků o Svatovítské slavnosti v Jemnici, otištěných v Českém Lidu. Viz podrobně literaturu i popis slavnosti Český Lid VI. str. 537.

Báseň má název: »Ku slavnosti svatovítské v Jemnici roku 1849. Vydáno od čtenářské Jednoty Jemnické. V Brně. Tiskem Karla Vinikera«.

V Jemnici kol zámku hrají si děvčata. Aj, to děti modrooké, zlatovlasé, S tváří červenou okrouhlou, Se rty k zpěvu vždycky hotovými — Jsou to děti rodu slovanského. Hrají si, však očko tajně přívětivé Často ostýchavě blýská k oknu, A to na východní straně zámku — A tam s okna na východtní stranu Hledí oči touhou zakalené, Hledí paní v svět daleký, A to paní velebné postavy, Již cdívá krásou péče svatá. Kam zasílá toužebné své zraky Krásná paní hledu Slovanského, Eodu Slovanského, královna Alžběta, královna Alžběta Přemyslovna1? Přes hranici do Uherské země Touha s péčí mysl jí unálší, Oko poslu běží vstříc s otázkou: »Co vzkazuje choti své král Jan, Král hrdinský, příliš smělý.« Proti králi Janu válčil zpupný Maďar, Hrdý Maďar Matěj z Trenčína, Jenž byl vpadl v Moravičku milou, Plenil v Brodě, v Kunovicích, ve Veselí, Beka Bočka potřel u Brumova, Moravanům mnohé holné vrazil rány, Lidu to dobrému, nevinnému. »Ach, zdaž Jindřich z Lipé v čas dorazí, Nežli v půtku se odváží hrdě Nedočkavý boje Český král, můj manžel, S Čechy mými, s Moravany mými?« Takto v diuchu řekla Přemyslovna, Hluboce oddychla i zasteskla sobě, — A kol zámku panny věnce pletly, Věnce z kvítek bílých, modrých, červených; Žlutých se netkly prsty.růžové. A když věnec byl upleten pestrý, Jeden řádek z bílých růží, Druhý z okotěšky, rybích