Přísloví a hádanky z Varvažova u Zvíkova.

Pořád tam leží jako Žižka u Zvíkova. Když se někdo povaluje. Děti, děti, bába jede na teleti.

Milá ty lído, bído.

Hudě, husy, kachny pobádá.Hudě do chobotu, říká se lháři.

Závoďák, Hajdalák, přezděv na pravém břehu Vltavy bydlícím. Na levém břehu spílá se »peckáři.«

Bačkoráci, přezděv vojákům od zemské obrany.

Kopěouři, přezděv dozorcům od finanční stráže.

Obžinek, velký koláč při obžinkaeh. Varvaž.

Křen, dětská hra. Na křen hráti. Děti si sednou na zem, jedno za druhé, krom jednoho, jež před prvním v řadě sedících stojí. Nej-záze sedící zove se matkou. Dítě, jež stojí,, popadne první sedící ctíte za ruce, potrhává s ním, mluví: »Matko, matko, půjč mi křenu!« Matka, odvěce: »Vykopni si ho.« »Na kolik trsů?« »Na tři,« na př. trsy. Dítě, jež druhé vytrhuje, vede vytrhnutý křen okolo řady dětí, opakujíc: »Vedu, vedu andělíčka, okolo kostelíčka, vedu« atd., až jej zase napřed řady přivede, poručí křenu: »Klekni, hovádko, kně.i jede!« a lechtá křen pod bradou, mluvíc: »Hihihi, bába peče koblihy.« Které se dítě při tom zasměje, stane se čertem, kteréž nic, mezi andělíčky. Konečně se čerti a andělé přetahují.

Piotáák, hrnec s velkým dnem na plotnu.

Boudačky, jistý druh žlutých, trochu větších hrušek.

Káča sedí v věrteli, všichni čerti vemte ji.

Není hůř, jako když je zle.

Běží pádinou, běží pádem.

Muchlička, přihlouplá ženština.

Máš dlouhé sukně jako kápě.. O takové, (jež má dlouhé ucou-rané sukně.

Mluví jako cucavé house. Hloupě mluviti.

Bělíš se jako pepř.

Vaří to, jen to hárá.

Jdi strašit žáby do rybníka.

Jeje, kdo vymlátí, věje.

Habrový člověk, hrubý.

Jsi jako puchejř, když se má protrhnout. O nevrlém, rozmazaném.

Žádná žalost sama nejde, mnoho jinších sebou vede.

Nic stálého v světě není, všecko se svým časem změní.

Tlustý co krmený špagát, šindel.

Nestůj tu jako valach na podhradské cestě. O zaraženém, zamyšleném.