srdce i ruku, kdo by z vás dokázal, že jest nejsrdnatějším.« Tu ptali se zaslepení dobrodruhové, čím by to měli dokázati. Plesala ukrutnice, vidloue, že daří se lest, a vedla je z hradu ven, ke zmíněnému již kamenu,, a řekla: »Kdo se s koněm třikrát otočí, ten jest muž, srdnatý, neohrožený, toho si vezmu.«

Mnohý se zhrozil, a nechtěl zkusiti na tak nebezpečném místě, umí-li kůň jeho tančit. Kdo se ale odvážil, i s koněm v hloubce se pochoval. V brzce opět osaměl hrad, jen po různu nějaký dobrodruh na bránu zaklepal, by se s láskou svou v propasti pochoval. Leč za každým zločinem se vleče trest. Tak stalo se i tu. Po dlouhém čase opět se nechal ohlásit rytíř, a vyžáldlal si dovolení, by směl podstoupit nebezpečnou hru o nejmladší slečnu. Tato bez bázně mu to dovolila, a sama si žádala toho hrdinu viděti, a přála mu štěstí úsměvačně k jistému vítězství. »Spadnu-li,« pravil rytíř, »nespadnu k vůli tobě, ale k vůli těm, kteří již dole pochováni jsou; otočím-]i se šťastně, pak bědta tobě, pak ani sester tvých neušetřím, neboť přicházím pomstíti zde zahynulých.« To poděsilo sestry. Rytíř, o němž žádný nemohl říci, odkud byl přišel, měl koně vraného; srst jeho se leskla, oko blesky vysílalo, hříva jeho byla dlouhá, rozježená1. Když na kámen onen koně přivedli, s jezdcem šťastně se otočil, při čemž kámen hojných jisker vyůával. Když to uslyšely ty tři sestry, každá jen co do mošny sebrati mohla, sebrala, a z hradu utekly. Od toho útěku má prý blízká vesnice jméno Třemošnice.

Redakce Českého Lidu dopřála již několikráte místo básnickým zpracováním lidového podání, hlavně pověstí starodávných. Upozorňuji na podobné pověsti, odlěné rouchem básnickým, v časopise Čechoslav 1823. V první (na str. 74—76) líčí známý buditel a básník Josef Mirovít Král směšnou příhodu, jak hloupý Janek hledal poklad návodem učitelovým. Básník tu sebral všecky podrobnosti z lidové pověry, jak se zaklínaly a odkrývaly z hlubin země, z rozvalin na zříceninách domnělé peníze. Ve druhé básni zpracoval (str. 137—138) Jan Eettig místní pověst, jak čert stavěl povětřím most z Landšperku na Žampach. Pobili panským rozkazem všecky kohouty, aby nemařili kokrháním moc ducha pekelného. Jen jednoho babka ukrj^la pod koš, ten zakokrhal a čertovo dílo bylo zmařeno. Z čertova nehotového mostu zbylo podnes jen kamení ....