0486

str. 467 Nad Orlicí vedle trní S vozkou Králíkem. Tovaryšstvo syrové, Můry duchové, Šeptali mi takto: Dávnověké věkoucí Časy y příběhách jen žijí, Nám jsou věk co kvetoucí, Třeba spisy zpráchnivěly, Jaké řeči věky měly. Nám jest všecko přítomnost. Pohledni, mi pravili, Synu pídědlouhé chvíle, Na marnostech zrodilý: Tamto přes hodinu dále Vzhlédneš těchto vrchů krále, Jménem Žampach, hrdý vrch.*) Na sta sáhů vrcholek Odtud od Landšperka vzdálen, Pod nímž jeho podolek Zámek nohy jeho kreje, K nám se bratrsky vrch směje Podlé staré známosti. Neb již dřív isme pomohli Šňůru táhnout z věže k věži, Oboum hradům k pohodlí, Na ni truhlík přidělati, V němž si páni posílali Víno, psaní, noviny. Landšperkskému pánu však Dále se to nelíbilo, V duchu napadlo ¦ mu pak, Vrchy mostem krytým spojit, Zkrátka: cestu rovně strojit, By se země nedotknul. Kdoby z mistrů vstavu byl, Jsa on tesař nebo zedník, Velkou mzdu by vydobil, Kdo by dále přes nos hleděl, Most mu vystavěti hleděl, Z Landšperka až na Žampach. Dukáty by chutnaly, Myslil sobě mnohý dělník, Chutě mu však odňali Bez křidýlek těžké nohy, Nemajíce iiistě rohy, Do povětří zvlastněné. *) Naproti Landšperku; též statný hrad tam stával.