str. 468
Což pak ale nečiní
Rozmařilost, prostopášnost?
Pán rozmlouval na síni
S přetvářeným tejným hostem,
Že by rád on tímto mostem
Divy světu okázal.
Mistr černý škaredil
Nechtě do té práce kousat,
S námi dřív se uradil,
Zdaliž by jsme chvíle měli,
By jsme s ním noc jednu bděli,
Že tu bude vejdělek.
Když by kontrakt ujednán,
Smlouvy svedkami jsme byli,
Jaký odplat mistru dán,
Duchům tichá ta'jnost sluší,
Nebo má svět tenké uši,
Třeba dobré rady nemá.
Byl to oukol nemilý
Do povětří kámen klásti,
To chce míti násilí,
V tmavé noci dílo sfouknout,
Kam nižádný nesmí kouknout,
Maje oko tělesné.
Co však bylo vymměno,
Poslyš tuto hlavní věc:
Jsou kohouti za břemeno,
Kokrhat jak brzo počnou,
Jakby nám kdo zahrál skočnou,
Musíme se skliditi.
Pročež pána zavázal
Schytralý ten mistr černý,
Poddaným by rozkázal,
Škůdce ty pochytat,
By nemohli křičet, lítat,
Jim všem chřtány podřezat.
Vrátní posli, kde kdo byl,
Po kohoutech hnedky vyšli;
Kdyby kdo se protivil,
Že ho pán chce přísně trestat,
Na čemž bude moci přestat;
Tak se mandát oznámil.
Krvavě tu počalo
S ubohými spěvákami,
Na pořád se řezalo
Bez ohledu, bez milosti,
Ač byl hřeben krásný dosti,
Hlas i ohoň neplatil.
|
|
|
