str. 469
Mlhavá noc přitrhla,
Všecko viditelné skryla,
Strachy na zem vyvrhla,
Ticho bylo jako v hrobě
Až pak v mrtvé strašné době
Dvanáct hodin zvučel zvon.
Listy, větve chrastily,
Vítr klusal v sýrném dýmu;
Nyní jsme již na cíli;
»Hura, hura, honem k dílu,
Potřebujtež vaši sílu,«
Syptěl, mručel jeho hlas.
S vrchu dolu brzičko
Rostl most ze skály prudce,
Věru ráno raničko,
Byl by zcela hotov býval,
Příhoda však jako šíbal
Foukne někdy do kaše.
Škoda, škoda nastokrát,
Že jsme sobě práci dali!
Lépe vrabčí peří drát,
Nežli tak se sataniti,
A pak ještě strachy míti,
Když se zrádce nahodí.
Founěl, jazyk vyplazil,
Prací schvácený mistr;
Jak by ho byl přirazil,
Tak se velmi tuze lekl,
Neb ho přes čuchadlo f lekl —
Hlas kohouta prostuchlý.
»Drápej, zlořeč kočka psu!
Odkud nenávist a zráda?
Kdo mi způsobil tu hru! —
Hura, hura, pospíchejme,
Dílo honem roztrhejme,
Hura, honem, rychle pryč!«
Na tom bylo příčinou,
Že měl mistr právě rýmu,
Zakokrhal škudlinou
Pod koš skrčen, duchův zrádce,
Napadlo to chytré matce,
Nuže babka skryla ho.
Tu to máte, co jsem slyšel
Milé lidičky!
Kámen mostu na Landšperku
Leží na vždycky.
Na vrchu jest lid a ves,
Bába až podnes
Nosí na trh vejce.
|
|
|
