hlíželi hranice polí, luk, lesů, mezníky, vypláceli hochům kopy na pamětnou, jak hranice byly stanoveny a pak oslavili tato výroční xířední řízení přátelskou besedou, pitkou. Uvádím tam doklady k názvu staročeskému »Doušky«. O původu slova bylo podáno několik dohadů. Zvláštní stať napsal o douškách V. Schmidt, Časopis Společnosti přátel starožitností českých, I. v Praze 1893, str. 41—42: V některých krajinách naší vlasti nacházíme ve starých účtech obecních výlohy u příležitosti t. z. doušek (k douškování). Význam a původ tohoto slova není, tuším, podnes ještě nade vši pochybnost zjištěn. Dr. Zikm. Winter uvádí ve Světozoru 1887, str. 580 ve své stati »O staročeském hodokvasu»: Některá příčina jest i jménem svým už zhola nesrozumitelná. Připomínám z archivu rakovnického zprávu, že přišli r. 1610 sediaci z Lašovic do města pro pivo ke starobylé zvyklosti, slove k douškování .... Viz totéž ve spise Dra Zikm. Wintra »Kuchyně a stůl našich předků«. Praha 1892. Str. 145. Ve Zvoleňovsi a okolí užívá se jména »doušky« posud a naznačuje se jím taneční zábava místní omladiny — většinou čeledi, pořádaná v měsíci květnu, jíž se v jiných krajinách říká »máje«. V dobách starších, jak dále uvedu, byl ovšem význam doušků jiný, a bezpochyby jedna část této zvyklosti přenesla se na dnešní pod tím jménem míněné zábavy. Pokud 'jsem od současných ještě starých pamětníků zdejších o této věci se dověděti mohl, uvádím. Jmenovitě vypravuje mi o tom zdejší usedlý 701etý občan Fr. flenkl: Za doby podanství ustanoven byl od patrimoniál-níeh lířadů po obcích jistý den v roce, zde na př. neděli po sv. Trojici, kde míval rychtář s konšely za povinnost projíti veškeré hranice katastrální, po případě i hranice pozemků jednotlivých, tedy obchůzku hranic, při čemž jej dbprovázeli i občané usedlí; aby zjistili, zdali se buď zlomyslným pošinutím mezníků, uoráním mezí atd. nepoškodily. Bylo-li zapotřebí, sázely se na ten den mezníky nové; povstal-li spor mezi dvěma sousedy o hranici pozemku, býval v tento den za přítomnosti starých i současných pamětníků urovnán; ohledávány při tom polní i veřejné cesty, jichž nejnutnější opravy potom bezodkladně vykonány. Mimo to vybírána v tento čas také t. zv. sejpka (sypané obilí) pro obecního pastýře (slouhu), který, jak v obci vůbec, tak jmenovitě o douškách, hrával důležitou úlohu. Tak dostával zde na př. z jedné krávy věrtel a z jednoho vepře dvě čtvrtce žita za pasení tohoto dobytka. Na zakončení všeho toho pořádán pak u rychtáře hlučný hodokvas — vlastní doušky — jehož se súčastniti právo měli kromě rychtáře a konšelů pouze občané usedlí a slouha, který tu zastával místo číšníka. Výlohy na tuto hostinu uhrazovány bývaly z obecní pokladny, kromě příspěvků, které každý účastník povinen byl dodati v jídlech nebo nápojích pro spoleěnoti spotřebu. K těmto poslednějším náležel i slouha, jemuž uloženo dodati dobře vykrmenou