pečenou husu. I jiných různých příležitostí využitkováno ve prospěch »doušků«; tak býval dle starého obyčeje každý sedlák ženich povinen dáti »k obci« vědro piva, které se o douškách vypilo. Jak již dotčeno, bývalo veselí velmi hlučné, brávána, k němu hudba a končívalo tancem v hospodě; mnohdy se jedlo a pilo ještě druhý den a nezřídka se stávalo, že oslavovány dbusky i celé tři dny. —

0 douškách na Moravě s dokladtem o souvislosti názvu doušek při pití s názvem »doušky« vykládá Melichar, Selský archiv L, v Olomouci 1902, str, 25—26: Každý ví a rozumí, co znamená vypíti sklenici piva anebo vína jedním »douškem«, t. j. jedním hltem.

1 pochopí také bez obšírných výkladů, že »doušky« byly slavnosti, na kterých se mnoho »doušků« učinilo, když se totiž pilo na obecní útraty. Ačkoli ovšem příležitostí bylo mnoho, o kterých se slavily doušky, buďto v hody, buďto ve svatby anebo po dokonání práce hromadně čili »šaravákem« vykonané, na př. když mlýnskou stra-hu anebo rybník vycídili; předce jednou do roka ty doušky byly nejslavnější, nejuročitější, to ty, které o sv. Duše slavili, neboť v každé vesnici tehda obcházeli hranice. Kdo pováží, že za dávných dob nebylo katastrálních map, pochopí, jak veliký význam pro celou obec, tudíž i pro jednotlivce měly takové obchůzky hranic, Nebyly ovšem tyto obchůzky bez obřadů, anobrž měly ráz pravých slavností lidových, pročež bude nám na tom záležeti, abychom od pamětníků vyslyšeli, kterak kde doušky slavili. Však neběží nám toliko o popisování oněch »národních« slavností, nýbrž více ještě o písemné památky na tyto obchůzky, neboť zapisovali na mnohých místech protokole, jak ty hranice kde shledali, kteréžto protokole samy o sobě jsou velevzácnými památkami selskými. Co se tedy týče slavností zvaných »doušky«, budeme rozeznávati »veselky« a »radovánky« příležitostné a doušky svatodušní, kteréž následovaly po obchůzce hranic. Však jedná se i o to, kterak předkové pečovali, aby »v doušky« bylo zač píti a se veseliti, íjinýini slovy, odkud brali na doušky peníze. V této příčině můžeme dva takové »důchody« určiti. Ve vsi Mezících xi Litovle mezi lety 1809—1827, když místa na chaloupky vystavění na obecním pozemku prodávali, takovým novým chalupníkům vyměřovali platy roční v tato slova: »platu do obce každoročně povinen bude dávat 3 R a to jmenovitě na dóšky, t. j. na doušky«. Jiný příjem na doušky byl z pokut. Tak vykazuje řád vsi H. Domaslavie u Frýdku odstavec: »Kdo úřadů (fojta, purkmistrů a radních) neposlechne, pokuty.dá: sedlák po 12, zahradník po 6, chałupnik po á groších na propití«. I budeme tedy o douškách, jak nás zprávy budou docházeti dále psáti pod nápisem »doušky«, o obchůzkách pak hranic též zvláště, dodává redaktor Selského Archivu, zasloužilý kulturní historik V. Prásek. Odkazuji k jednotlivým pak zmínkám v Selském Archivu a prosím čtenáře Českého Lidu za