nikde neslýchal; za to ale o bielej pečeni (játrach). V Bošáekej doline žije mladý muž, o ktorom spískaly poverčivé ženy, že má »bielu pečenu«, a preto mu každá žena do roka umre.

S prvou ženou, ktorá bola silná roba, a nevedela ani, čo je nemoc, žil ani nie celý rok, lebo mu po pôrode umrela v prešpor-skej nemocnici. Nezadlho potom oženil sa po druhý raz, a vzal si dievku dobráka, o ktorej sa hovorilo, že ani žlče nemá, lebo sa s nikým nikdy nevadila, kriky nerobila, a bola ke každému zdvorilá a úslužná. Na jar sa vybral s ňou na poľné roboty do Mo-šoňskej stolice, kde v pozdné leto na horúčku (tyfus) onemocněla, že musela byť dodaná do nemocnice prešporskej, kde o pár dní zomrela. Že v dome ženské ruky nevyhnutelné potreboval, oženil sa po tretí raz. Tato tretia žeňba išla mu už ťažko, lel)o sa ho svobodné dievky bály pre údajne bielu jeho pečeňu. Konečne si nahovoril staršiu dievku, na jedno oko slepú, ktorá už bola mala za svobodna dieťa, a dobre s ňou nažíval, lebo bola pracovitá a domácnosť mu viedla dobre. Ale aj s touto žil len asi jeden rok, lebo minulej jeseni aj tá mu umrela. Teraz je mnoho ľudí, ktorí tomu sväto veria, že má »bielu pečeňu«, lebo veď, hľa, umřely mu tri ženy, keď každá sotva rok s ním prežila.

Pri tejto príležitosti spomeniem, že žil v Haluziciach asi 40 ročný muž J. K., ktorý mal v roku 1866 tri ženy, jednu po druhej. Prvá mu zomrela v januári; hneď nato vo fašianky so oženil po druhý raz. Táto druhá žena mu zomrela koncom leta na choleru, keď s ňou sotva sedem mesiacov prežil. Že býval* v svojom domku sám, jako prst, pomyslel si, že »není dobře býti človeku samotnému«, oženil sa v jeseni po tretí raz: ale ta tretia žena ho prežila. O tomto sa nehovorilo, že má »bielu pečenu«.

Kdyby tak za světové války, u všech ohníčkťi na polních strážích, ve všech stěnách zákopů a krytů, pod stany táborů, ve skalách kaveren, atd. bývala gramofonová deska, co svérázného materiálu bychom dnes měli pro studium světové války po stránce národopisné. Ale nemyslitelno-li, aby odpo-slouchací stanice, jež po všech frontách rozestaveny byly, místo k účelům válečným použity k iičelům kulturním, jest proveditelná jiná věc; všude byli téměř čeští vojáci, inteligenti, na nichž jest, aby čistý svéráz ze zákopů a bojišť, zajateckých táborů, zachovali na papíře. Předkládám zde malý příspěvek ze svých zápisků a byl bych velmi rád, kdyby dal podnět k sebrání