ohromného tohoto zajímavého materiálu ze světové války, dříve než upadne úplně v zapomenutí.

1. Z válečného slov nik ti: Sadaření. Válka dala vznik četným novým slovům a to v zázemí i na frontách. Nejen odborné vojenské předměty, ale i běžné významy vyskytují se v novém rouše. Když nechceme říci na plno, že ten a ten byl »ulejvák« nebo, že měl »ulejvandu«, opisujeme to větou: Ten musil míti veliké »U« na zádech ... Místo nechutného pepického výrazu »ulejvat«, atd., užívalo se v roce 1915 a 1916 u 11. střeleckého pěšího pluku z Jičína slova: »sadařit«, »sadař«, »sadaření«. Zajisté výraz lepší, svéráznější a přiléhavější. Vznik jeho je na snadě. V prvých týdnech světové války, kdy selhalo na ruské frontě naprosto zásobování bojujících oddílů, potloukalo se mnoho vojáků po polích, sadech, ulehčujíce hlavně stromům, neboť ovoce již zrálo. Podobně při pochodech, jistý druh vojáků onemocněl vždy u vsi a zůstal za trupou, aby mohl do sadů jít si natrhat ovoce, čili »sadařit«. Výraz tento brzy zevšedněl a užíváno jej i když někdo vyhýbal se práci, službě, předstíral nemoc, hleděl se dostati k výhodnějšímu zaměstnání, než právě měl. Četař nalezl nás místo kácení dříví u ohníčku, zlobí se: »Počkejte, vy sadaři, já vám dám sadařit...« U čety, jíž součástkou byl také pisatel těchto řádků, zavedeno při těžké práci na stavbě krytů proti granátům jakési tajné, a systematické sadaření a rozděleno mezi vojáky tak, že si každý chvilku nenápadně »zasadařil«; pravidlo tohoto sadaření bylo, že zmizí vždy jen jednotlivec, aby to dozírajícímu poddťístojníku nebylo nápadné, jako když sadaři několik lidí najednou. Zatím si sadař, na něhož sadaření přišlo, uvařil kávu, napsal polní lístky, vyhledal cizopasný hmyz, kteréžto funkce také obyčejně shrnovány pod pojem »sadaření«. Později, když dostali jsme přísného poddůstojníka Němce, který těžko chápal některé výrazy, ale význam »sadaření« znal dobře, opisováno: »Jdu se podívat, jest-li letos pokvetou stromy«; nebo: »Musím se podívat, jak to bude letos se slívami« a podobně. Nejšikovnější sadař B., znám u celé setniny pod názvem »výborný znatel ovoce«. — Velmi zajímavá by byla sbírka všech názvů, jak jmenovány střelné náboje, zvláště šrapnely a granáty. O »drapáku« (účetní poddůstojník v kanceláři, od toho, že drápal) a o pavouku (baťochu) dala by se při souhrmi všeho materiálu napsati obšírná etymologie. Zajisté bilde ťikolem také Č. L., aby podobnému významnému názvosloví věnoval nějakou kapitolu.

2. Jak se naši vojáci v zákopech škádlívali. Vtip a humor nebyl vždy pod ledem smutných, útrapyplných časů, ale často vypučel i v nejtrudnější chvíli, v domově krvavých zápasů. Lituji, že neměl jsem příležitost sbírati pilněji,