se užívalo, když vyšlo z mody, nositi mnoho sukní, což bývalo pýchou, — ale také obtíží, — našich maminek a babiček.

Svalně, schválně.

Šantala, mnohomluvný člověk, důvěry, obliby, neřku-li úcty nehodný a nepožívající.

Šístá, sídmá, vůsmá, označovaly zbožné ženy hodiny mší. »Půjdeš na sídmou zejtra?« »Ne, až na vůsmou!« (nebo šístou!).

Šebeliti se, třásti se. »Ty šebelíku!« (Kdo se chvěje.)

Škramplat. Škramplají obyčejně děti, které nechtějí nebo nedovedou dobře chodit a šourají botami po zemi; dospělí ovšem mohou škramplat též!

Šlapec, šedý, nelesklý cylindr pánský, kdysi velmi moderní.

Šlórum, kruh karetních her, známý jinde jménem »šnypr, šnapr«, nebo také »šnýbr, šnábr«; obsahuje filky, domino, barvy, kvarty átd.

Šlumpida, nepořádná, nedbalá, dle zevnějšku; žena, která si chodí »šlamprt« (nedbale, neúpravně); užívalo se hlavně v době »secessního« strojení a česání. Něm. Schlamper, »špindíra«.

Šmachíati, sešlapávati obuv k jedné straně, také »šmajdat«. »šmatlati«, chodit »šejdrem«.

Šmarhat se, kdo špatně chodí, vleče se, belhá se. »Chudák, jen se tak šmarhá.« Vysloveno tím obyčejně politování.

Šmárnouti, sáhnouti pro něco »po tmě«, t. j. po paměti, »Jen tam šmárni, hned to najdeš!«

Šopík, drobná kučerka nad čelem.

Štěchtati, asi jako pižlati; nepěkně nedobrým nástrojem něco řezati, krájeti; význam však je širší, znamená též stříhati; proto může být »oštěchtaná« hlava (vlastně vlasy), »oštěchtané« nehty a p.

Štrikovati se, nepochází od pletení, nýbrž znamená přepja-tou chůzi. »Ta se štrikuje«, nadnáší se, neví koketností, jak má jíti.

Šťabák, mladík »k světu«.

Šupec, mnoho práce na spěch. »To jsem dnes měla šupec«, měla jsem na pilno.

Šustr, promenáda; jemněji se říkalo »jíti na asfalt« místo »na šustr«; zmíněná »promenáda« byla totiž asfaltována.

Tak nevim, úsloví velmi běžné; jím vyjádřeno tikončení věty, pochybnost, důraz atd.; zmíněno již při »Bledá«. Často mnoho napovídající, nebo jako pouhá výpomoc v řeči. »Koupila jsem slepici, tak nevim!« Může znamenati, jaká bude, nebude-li stará, tvrdá, není-li drahá, nemusí však též znamenat nic. »Nesla psaní, tak nevim« (komu psala, kam psaní posílala atd,). Zkrátka všude upotřebitelné úsloví.