Zamrklý, umouraný, nedomyty, špinavý.

Zápěstí, zápětí. »Trest tě stihne v zápěstí!«

Zelenkavý, zelenavý, nazelenalý.

Zimomárný, zimomřivý.

Zjeviti se, vyděsiti se, rozčíliti se, vyjeviti se zděšením, hrůzou, překvapením nepříjemným.

Z ulici, důvěrný genitiv: »Přišla z ulici.« »Je to kus vo-pici.« Ten »kus vopici« je takový milý, dobrácký výraz rozhorlení, ne zle míněný, často užívaný. Ptaly se děti matky: »Je paní Y. (obchodnice) skutečně opice? Babička vždy říká: Je to ale kus vopici, tolik si počítat!«

Z vejmena, od začátku do konce důkladně něco vyprávěti, od A do Z.

Zvicláti, pomačkati, uváleti.

Žábě pod ocásek, pejsku pod kolínka, říká svoje mínění a názory všem vnucuje, říká se o tom, kdo se rád a stále jen chlubí a vyvyšuje, ač k tomu nemá předpokladů a schopností. Je prázdný, domýšlivý nadutec a jeho velikost jde právě jen žábě atd., tedy nikam. Je proto směšný lidem a ubohý hrdopýška!

Zatec. Ze Zaěe, genitiv Žatce; jako jinde říkají: lžíce, žlic.

Ještě ukázka několika způsobů řeči: »Mám na zejtra krůtu; tak nevim (nebude-li tvrdá); musim hodit nohu do polívky!« (Nohu krůtí, uvaří-li se brzo, bude také krůta měkká). — »Tak jsem vám koupila holuba, ale ten byl! Půldruhýho dne jsem ho dusila!« (Zděšení u jemnocitných posluchaček!) »No, ne živýlio, na cibulce!« — »Dyť my nic nemáme k večeři; jsou tam (ve spíži) než ty brambory a zelí — no a ve sklepě kousek vepřové a. husy« (nebo jiné pečeně; ale »kousek« býval třeba půl husy!) —

Chválí-li někdo hezounké a rozumné děťátko, neb i dospělého, říkávají, že mu za mala vpletli do čepečku stužečky všech barev, aby bylo hezké a moudré. »Má-li to vliv na krásu duševní, nevím; ale ani nejkrásnější krása není krásou bez odu-ševnělosti«, přidávala k tomu, hlavou vážně pokyvujíc a ukazováčkem hrozíc, naše sousedka, horlivá čtenářka.

Končím... Uvila jsem zatím první drobnou kytičku ve vzpomínkách na drahé, ušlechtilé bytosti, spící již věčným snem, s nimiž, vlastně s jejichž útulnými, starosvetskymi domácnostmi, zanikly uvedené výrazy. Připomínám jen ještě, že slov oněch užívalo se většinou pouze žertovně a že v kruhu rodinném mluvilo se češtinou plynnoti, jasnou, bez kazimluvů, že všechny tisch- a jiné tuchy a stvůry jim podobné byly vyloučeny, jako viibec všechny germanismy, hříšně přibírané do naší líbezné, bohaté řeči. A s povzdechem vzpomínám, jak dnes mladí lidé místo snahy, aby uchovali si krásu sladké své mateřštiny, libují si v okázalých a nedrístojných hrubostech. Je trapno