li svýho, kraváček s kravama, pacholek v maštali u koní. To majú lůžka zbitý z desek, slámu na nich, pod hlavú žoch ze slámy a zakrývajú se dekama. Dyž je zima, vtáhnu na deku kožuch. Na zimu upletu takový lelíky ze slámy a dyž to přibijú kolem do kola okolo dveří, tak tam nic nefučí. — Kde je jich více, pověšijii pro těch pomenších lůžko k podlaze, lůžko nad lůžko. Bože, u Melicharů měli takovýho stařečka stařučkýho u kráv a ten chudák spávali v tem chlíve pod lůžkem, protože volař spal na lůžku. Dycky přej než usnuli, tak si spolem vy-vádívali (vykládali) všeličo, a oni ten stařeček že dycky to zakončili: »Jaj, ba Bože, kolko na světě čajů, tolko obyčajů!« Oni byli Slovák, kdesik bok Hodonína leží ta dědina, nezpomenu si to, ale mám to na jazyku.

Služba u sedláka. Za roboty měli pacholci u koní 50 rýnských šajnů a dívky, statný dívky, co musely ít třikrát za týden na robotu, měly štyrycet rýnských šajnů. Ale krom toho měly příjemky, co si kdo přijednal (smlouvali silně o příjemky). Ná potom se vším činem (byt, strava, prádlo) to se ví. To si obyčejně zjednali dvojí oblečení rukávec (2 rukávce) a dvoje režných podolků (2 konopné rubáče). Pacholci dvě košule vaj-skórový a dvoje režný gatě. Na poslejz si přijednali bár podešve lebo tuplúvky na jedny — dvoje boty, turecký šátky, zástěry a tak. Včilkaj majú jak pacholci, tak dívky štyrycet a nejvěc šedesát zlatých ale, žádný příjemky.

Závdanky. Na podzim dyž se jednomu lebo druhymu nelíbilo, dali hospodáři závdanek novej chasi, aby jako od vánoc byla jistá. A to mosela chasa od vánoc do ostatků za ten závdanek, tehda rýnskej lebo dva, slúžit, nech byl fašank, jak chcél dluhy. Líbili se služební hospodárom, ostali. Nelíbili se, mohli s Pánem Bohem od ostatků odejít. »Aspoň přej do těch ostatků co bych vydržela«, říkávaly na zlej službě.

Sopúch. Kamna jak byly — prv nebyly špolherty — nad terna kamnama, nad čelesnem byla taková ďúra, aby ten kúř lepší odcházel a to se říkalo sopúch. Až už přestalo se klást, až se potopilo, tož se zadělal starým klobúkem lebo bárěím, aby to teplo neutekalo. U pecí sú taky sopúchy. Zasej jak se sáze chlíb, je v ní tma. Tož do teho sopúcha dá se víšeček slámy, podpálí se, aby bylo viděť.

Petýlek bylo místečko za kamny. Stavjali tam dóvico, třeba zelí, dyž maminka už na čisto spravili, tak tam odstavili. Na peci — to byla pec v setnici, do tej sázelo se ze síně — se v jizbě spávalo. Já sem už měla ženicha, chodil za mnú a na peci sem spávala jak děcko. Aji zme utěkávaly z tej pece, bylo nám tam horko.

Zaměstnání v zimě. Mužáci dělajú obřísla, mlatijú mlati-