kách na Budějovicku. Jako Němcové Babička, Jiráskovy paměti »U nás«, Ěezníěkův Dědeček, Raisovi Zapadlí vlastenci, lahodí českostí, živoucností a roztomilým slohem obrázek Šulistův. osad Opatovic a Hosína s kaleidoskopem lidiček a lidí tamějších, hovořících nářečím zajímavým. Dojímá osud hocha venkovského, bohoslovce, jenž pro zaopatření osiřelé rodiny, trhá ze srdce květ mladistvé lásky studentské. Nadšeně a přece jen pravdivě naěrtán v pásmu dějovém obrázek velebné postavy Jirsíkovy, jenž zastavuje neohroženou a promyšlenou činností vlasteneckou

Statek v Opatovicích, kresba Milady Marešové.

poněmčení Českobudějovicka, otevírá české gymnasium, obětavě buduje gymnasium české jako viditelný památník, jak postupoval se vzorným idealismem v boji za počeštění Budějovic a za zřízení českých učelišť pro studenty z Budějovická. A k srdci tu hovoří učitel Lakmajer o slávě i pádu českého národa, učí lásce ku písním a zvykům lidovým. Tklivě dojímá činnost hosínského lidumila děkana. Pro Český Lid význam největší knihy Šulisto-vy spočívá v tom, jak dějový rámec protkával vhodně a nenuce-ně líčením výročních i rodinných zvyků jihočeských, povah tvrdočeských palic jihočeských i zase citlivých dobráků, poctivců. Čtěte jen sami a jistě přečtete na posezení knihu s radostí, s vnitřním, hřejivým uspokojením.

Jen namátkou upozorňuji na jazykové a zvykoslovné zvláštnosti, úsloví, jimiž spisovatel, jistě výborný znalec nářečí taměj-šího, osvěžuje pásmo knihy původním líčením a věrnými zápisy, jak lid mluvil. Prostřeďák (čeledín volák) vedle pacholka (koňák). Vo švestkovým jarmárce v Budějcích... Lepší, dyž se-