dlák má sekyru u kováře, než dyž ji rná u šenkýře. Převěírem (předevčírem). Ušák (hrnec). Poddělávky (dřevěná obuv s koženým vrškem na nártu). Děla (žně). Táta (předříkávač na procesí). Jáhla (jehla). Hůdě (mladé děvče). Hojič (polní hlídač). Vaš-nostpán (kaplan). »Hosiňáci, holí ptáci, zabili si mrchu na zeleném vrchu«. Dojemné líčení venkovského pohřbu, se všemi zvyky, písněmi, s loučením a s odpuštěním nebožtíkovi (str. 22 ad). Kamejček (kamínek). Sklep (špejchar) a loch (sklep). Včála (včela). Čálo (celo). Hráti píko (špačka) i škudrnou (míčem z volských chlupů a z koudele s přídavkem kolomazi pro tvrdost). Pajvon (Baumwand, živý plot). Křídlo (klín). Rohatiny (hnojné vidle). Pověst: Kubáta dal hlavu za Blata (zásluhy F. M. Čapka o Kubatovský spolek a postavení Kubátova pomníku). Darehná (nemocná). Štědrý večer a vánoční obyčeje (str. 60). Spadla s vodra (s patra). Koprvadlo (kopry vadlo, pokry vadlo, poklička). Roztomilý popis svatby jihočeské se všemi podrobnostmi (str. 89). Na str. 95 zalikování svatebního průvodu (»šrank«): U samotných Opatovie postavili chasníci šrank, t. j. širokou stuhou přes cestu nataženou zadrželi svatební průvod. Pacholek Novotných přistoupil k vozu a předčítal svou řeč: »Velevážený svatebčanu Vítáme vás posvátnýho vobřadu; pře jem vám, spanilý že-niclru a spanilá nevěsto, šťastnej a spokojenej život, vostatním svatebčanům veselou svatební zábavu. Zároveň dáváme vám na vědomí, že z dávnejch dob musíte, pane ženichu, svou družku, ke-rou nám vodvedete, ze svobodnýho stavu vyplatit. Protož vás zde zastavujem a tento poplatek na vás žádáme. Pro vás, pane ženichu, vobnáší tento poplatek jenom 100 zlatejch.« Nastalo smlouvání, chasníci spokojili se konečně s dvěma desetizlatový-mi bankovkami a propustili svatebčany do vesnice... Občasně (šťastně). Kartičky (jízdní lístky). Jak umí spisovatel charakte-risovati, svědčí jeho popis muziky. Jako bych viděl a slyšel starého sedláka Dvořáka, kdy se postavil před muzikanty a zanotoval svoji zamilovanou: »Jjá mám holku, mmenem Anku, mmenem Ančičku. Tto je holka tak hezká, jjako hvězda nebeská. Jjá mám holku, mmenem Anku, mmenem Ančičku. Kkdo by ji chtěl milovat, mmusí umět tancovat, jjabka trhat, hhrušky sbírat, ko-kompliment dělat!...« Ukázkou obrázků připojuji kresbu Milady Marešové, Statek v Opatovicích.

Slovácký, hanácký, slezský, moravský »rok«. Před Národopisnou Výstavou (r. 1895) pořádali pěstitelé národopisu československého přípravné, sběrací výstavky krajinské. Tento ruch posílil utěšeně tehdejší činnost v oboru národopisném. Morava