Schaft- und Sozialgeschichte« (X., 1912): Zur neueren böhm. Agrargeschichte.

Hospodářské otázky ho zajímaly vždy nejvíce. V »České Revue« (1918) vydal »Systém Lawův a dnešní svízele valutové«. Také první díl jeho práce »Dvě knihy českých dějin« (1917) přináší mnoho poznatků k našim dějinám sociálním (zejména o šlechtě kol r. 1300) a o pozoruhodné valutní reformě kol. r. 1300. Pokládám za zásluhu Šustovu, že tento jinak známý čin Václava II. náležitě zdůraznil. Škoda, že v souvislosti nepřipojil i stručné dějiny našeho dolování té doby.

Šustova práce vyniká v podrobnostech bystrostí, svědomi-tostí a spolehlivostí, v celku pak velikým všestranným přehledem i znamenitou přípravou na základě rozsáhlé znalosti literární, čehož o všech badatelích v těchto oborech vždy napsati nelze. Živý, poutavý sloh, logiěnost, přísná kritičnost, moderní metoda a znalost pramenů zasluhují plného uznání. Šustovy práce jmenované mohou býti vzorem každému vážnému pracovníkovi v oboru českých dějin agrárních a sociálních.

I ti, kteří teprve nedávno opustili síně našich škol, přesvědčili se, že nejméně se poučili ve škole o životě svého nejbližšího okolí a to zvláště o životě lidu v rodném kraji. Třebaže se našim školám vytýkalo, že hoví příliš historismu, ve skutečnosti o historii rodného kraje dětí téměř ničeho se nedověděly a zvláště kulturní vývoj kraje byl jim neznámou pevninou. Věda sice již dávno konala své poslání a vydala celou řadu pěkných monografií míst, měst i krajů, leč toho všeho tehdejší systém školní výchovy nedbal, a lid, který ve škole se nenaučil hledati a pozorovati život ve svém prostředí, nezajímal se také příliš o tyto monografie. Velmi mnoho vykonaly anebo mohly vykonati různé naše odborné časopisy, zvláště historické, jež snesly již tolik cenného ma-tariálu z různých končin naší vlasti, ať již z oboru věd duchových nebo přírodních. Avšak pouhý počet odběratelů různých těch časopisů povídá výmluvně, jak

málo vše to vnikalo mezi prosxý lid, jak to bylo mrtvým materiálem v knihovnách, archivech a museích. Vzpomeňme jen, co krásného materiálu uloženo je třeba jen v »Českém Lidu«,v »Čes. Čas. Historickém« a j. a j. a to ze všech krajů naší vlasti a usuzujme, kolik asi lidí toho kraje stati ty četlo a kolika lidem něco daly ?! Výsledek by nás neuspokojil. A hlavně: neznalo toho vždy ani učitelstvo a profesoři.

Systém papírového vzdělání, ú-ěiti se nazpamět stati ze všech oborů lidské i přírodní činnosti bez zřetele k rázovitosti krajové nemohl se déle udržeti, měla-li škola hověti nynější době. Hlasy, aby školní výchova a výchova vůbec byla přirozenou složkou života prostředí, ozývají se u nás od dob Komenského a zvláště od dob Amerlingovýeh. O uskutečnění jejich aspoň ve výchově na národních školách získali si v poslední době mnoho zásluh naši nejpřednější praktičtí pedagogové: Lad. Horák, Jos. Pešek, Jos.