Mezi nimi jest také skládání Enigmaticus, jež podáva rozmanité hádanky. Je ovšem známo, že středověké hádanky se rozšířily zvláště hádankami románu o Apolloniovi Tyrském, také v českých rukopisích i překladech. Ale náš Enigmaticus je práce původní, domácí a mnohem starší (její opis z r. 1366 ukazuje na předlohu z. pol. XIV. stol.). Tam v úvodě před králem dává filosof učené dívce tuto hádanku: (rkp. kapit. fol. 22). »Una means arbos retinet ramos duodenos; omneš enim rami restant, nisi bis duo nidi, quolibet in nido septem volucres re-tinendoi; quevis j[enim?] volucrum recipit nomen propriatum. Gignere non cessat, cum mundo vivere .restat.« Solvit enigma suum virgo: »Fert hoc, notát, annum«. »Jeden utíkající strom má dvanáct větví, všechny ty větve trvají, s nimi dvakrát dvě hnízda, v každém hnízdě sedm ptáků se chová, každý z ptáků má své zvláštní jméno. Roditi nepřestává, se světem žíti přestane«. Rozřešila jeho hádanku dívka: »To značí, znamená rok«.

Je to první lidová hádanka u Erbena (Písně, Nové vydání, 14): »Stojí, stojí dub a na tom dubě dvanáct větví, na každé větvi po čtyřech hnízdech, a v každém hnízdě po sedmi vajíčkách. (Rok, měsíce, neděle, dni.)«

Již Erben k tomu dodává, že hádanka je rozšířena i jinde ve slovanštině a také v litevštině; nepochybně by se také shledalo, odkud ji čerpal skladatel našeho Enigmatiku; jistě ji sám nevymyslil... Ale tolik je jisto, že tento zápis z r. 1366 je na našem území asi nejstarší. Chtěl jsem touto jednou hádankou upozorniti na tento nový pramen našich hádanek.

Tuto knížku otiskl E. Horský v Českém Lidu XXI. str. 363, str. 463; XXII. str. 20. ad. Knížka obsahuje 17 povídek, z nichž 10, jak na str. 363. uvedeno, vzato jest z »Kroniky« Hájkovy, a ostatních 7 má látku cizí.

I. O jednom králi, kterak ho myši s manželkou i s dětmi snědly, a to naň z dopuštění Božího přišlo. Tuto povídku opsal B. Valda do slova z Kozmografie České od Zikmunda z Pťichova (1554), pouze první věty se poněkud odchylují.

Kozmograf ia Česká str. 521 D: »Tento Pompilius po všecky dni svého života nic pamětihodného nedovedl. Když se koli hněval a zlořečil, obyčej míval říkati: aby mne myši snědly!

Burian Valda: Byl jednou jeden král, kterémuž jiméno bylo Pompilius, ten když se koli hněval, obyčej míval říkati: aby mne myši snědly.