tradice nejčastěji ve středověkých sbírkách příkladů pro kazatele. U nás nejznámější je tak stará forma Erbenovy pohádky »Tri zlaté vlasy děda vševěda«, dochovaná ve sbírce Gesta, Romanorum.

Také Klaret složil, někdy kolem r. 1360 (z r. 1366 je již jediný rukopis, kapitulní pražský M 108), podobnou sbírku příkladů, nazvanou Exemplarius, pro tehdejší české kazatele. Je to knížka o 800 rýmovaných hexametrech, rozdělená na 200 kapitolek čtyřveršových. Každé čtyřverší obsahuje nějaký příklad vhodný k mravnému naučení; první dva verše podávají příklad sám, druhé dva příslušné mravné naučení.

Poněvadž autor jest omezen místem (má pro vyprávění celého příběhu všeho všudy dva verše), pomáhá si jednak mezi-řádkovými poznámkami, jednak obšírnějším výkladem na okraji textu. V tomto komentáři nalezneme česká slůvka, jež mají již svým stářím (z doby kolem r. 1360) veliký význam, ale ovšem ještě více svým lidovým zněním; ale tento komentář přináší také spoustu dnešních lidových tradic. Klaret totiž pro svá exempla vykořistil nejen Písmo a klassiky, Aesopa a herbáře, nýbrž také podává mnoho rozprávek a příběhíi středověkých, čerpaje jednak ze starších sbírek a někdy snad sám zachovávaje první zapsání. Není zde místo jíti po stopě těchto zápisů. Chci zde na jednom příkladě ukázati, jak dávno již takové některé lidové povídky a anekdoty kolují.

Sedmý příklad (verš 25.-28. v rkp. M 108 na fol. 156) podává známou a v mnohých variantech rozprávěnou povídku o třech lenoších; nejprve ve své čtyřveršové formě: »Deflent třes pisrri, residentes sub arbore prini, surgere nolentes; stertunt famuli sicientes: Surge piger, comede carpens, os pandě, ne cedě; qui sitis, huc venias, per se data dogmata discas.« (»Pláčí tři lenoši, sedící pod slívou, nechtíce vstáti; chrápají sluhové žíznící. Vstaň, lenochu, jez trhaje, otevři ústa, neustávej. Kdo žízníš, poáď sem. uč se naukám církevním dobrovolně daným.«)

K" tomu podán va okraii mimo jiné (morální a theologické výklady pro> pohodlí vypouš+íro) výklad: »Třes pisrri sub prino iacebaxit. qui csurientes nolebant surgere ad! carpendum pri-nelia. Primus dixit: »utinam caderent!« Alms: »auis comede-ret!« Tercius: »Quis os anerireť?« Similiter famuli miliíis sici-pntes. nolentes pro aoua. Ouorum piericiam miles conanoscens iussit eos ire pro aaua et biberunt.« (Tři lenoši leželi pod slívou: a ti isouce hladoví nechtěli vstáti, aby natrhali sliv. První řekl: »kéž by spadlv!« Pmihý: »kdo by ie jedl?« Třetí: »kdo by hubu otevřel?« Podobně sluhové rytíře žízníce (^de asi schází: chrá-nali), nechtíc© pro vodu. JeíJch lenost poznávaje rytíř, velel jim jíti pro vodu a napili se.)