ceny, že se ve Vídni nad nimi ustrnou a nepřelejí je na smrtonosná děla. Po Karlovicích na Valašsku kolovala pověst: »Když došly zvony z Moravy do vídeňského arsenału, sám císař se přišel podívat, chtěje si jeden zvon vybrati do svého zámku. • A1 tu nejlépe se mu líbil zvuk zvonu karlovického. Každý místní voják vraceje se z fronty na dovolenou, když zajde si ve Vídni k Schönbrunu, musí jej prý po hlase poznati. Až bude po válce,, půjdeme k císaři, jistě nám zvonek vrátí.«

Jindy mi vypravovali vojíni v poli, jak bývalý zvoník z některé dědiny šumavské vracel se z bojiště oslepen u Přemyslu do doimova. Čekal kdesi na nádraží, kde bylo skladiště zvonů;, ostatní vojíni, kteří také čekali, prohlíželi zvony a zkoumali jejich hlas3^ a tóny. Slepec uslyšel mezi nimi zvonek z rodné dědiny, jímž po léta zvoníval. Dal se prý do srdcervou-eího nářku a ibědování a ohlásil u přednosty, že bez zvonku domů nepojede. Také prý domů nedojel a, jeho osadou kolovaly jen podivné pověsti. Úřední zprávy pak ohlásily, že padl na bojišti.

Není divu, že ohromná láska a přítulnost našeho lidu ke zvonům byla příčinou i tichého odboje a že vyskytlo se mnoho odvážlivců, kteří s nemalým sebeobětováním snažili se zvony zachrániti.

Zvonů, šťastně před rekvisicí zachráněných, jest celá řada. Častalovické dívky a ženy zachránily zvon ve váze 20 metrických centů již na kusy roztrhaný. V Újezdě na Litomyšlsku nad zakopaným zvonkem oraly kravky a vypěstováno obilí. V Kojovicích na Novobenátsku uchován zvon ve studni. (»Potopený zvon«.) V Přelouči rovněž dva veliké zvony zakopány, zatím co bylo žádáno, aby rekvisice je ponechala na místě, než budou moci býti ofotografovány. Dostal jsem. též fotografii tří zachráněných zvonků od Dobrušky s jich udatnými zachránci, již slavnostně vrátili po nemalých dobrodružstvích svoje zvony původnímu líěeli o Štědrém dnu 1918. V Studánce u Rychnova nad Kněžnou byl ukraden zvon již z káry vojínům, kteří lstivě pozváni do hostince na posilněnou. Jinde opět vojáci za chleba a višňovku kořalku prodali zrekvírovaný zvon starostovi. Také v Kyšperku zmizely zvony. Lid říkal, že odlétly do Říma a že se po válce vrátí. V Pecičkách na jihu Čech, když doišly zprávy o ústupcích Vídně ve prosrpěch našeho státu, nečekali ani na 28. říjen, ale již na svátek sv. Václava 1918 přinesli z ukrytu zvonek, dvě léta ukrývaný, slavnostně vyzváněli vstříc adventu naší samostatnosti. S národními oslavami spojeno vyzdvižení zakopaných zvonů v Mohelnici nad Jizerou a v Bosicích pod Hostýnem záhy po převratu. Ještě celou řadu zachráněných zvonů bych mohl vyjmenovati, V chudé pohorské vísce na Českomo-