Doma ve velké jizbě snáší hospodyň z kuchyně jídla do velké jizby, aby nemusela od večeře odcházeti. V moc kouzel a čar již dávno nevěří, ale, no, ráda by si pojistila dlouhý život. Aby »něchybjalo«, vaří hospodyně v nových »hrncach, kas-rolech« a navaří všeho hojně, aby z každého jídla zůstalo. To, aby »núze a nedostatku nebylo«. Jíst začíná nejmladší a první sousto nabírají ostatní dle stáří postupně za sebou. Schází-li někdo z rodiny, vzpomene se právě, když má přijít na něj řada.

Večeře bývala o Ščedrém večeru vždy bohatá. Jedlo nebo aspoň ochutnávalo se vše, co se ve Slezsku urodilo a ze zemědělských piodů až na maso vyrobilo. Jedlo se po slezském způsobu upravené zelí se zasmážkou a kobzolami (brambory), sr-votka (podmáslí) s hrachem neb fazolemi, máslem pomastené prosné nebo pohanské (z pohanky) kaše, chuďočká (postní polévka) nebo voďunka s nudlami, bryja (ze sušených švestek a jabłek), žitná (pšeničná) krupička s medem a máslem, na konec kousek chleba ze rží a brutvaňok (buchta) z pšenice s medem, ovoce a bílé oplatky.

Ke štědrovečernímu stolu pojily se v Pobezkydí četné zvyky a obyčeje. Pod stolem rozprostíraly se slaměná provisla (povřisla), jimiž se pak obvazovaly stromy, aby nesly ovoce, nebo se řetězy obmotávaly nohy u stolu, aby nohy domácích nebolely, též se ke stolu přivazovaly máselnice, aby vlci nehubili ovec. V dolinách dávali na stůl peníze, na horách zrní a obilí, aby byla úroda a hojnost.

Noc má neobyčejnou prorockou moc. Z počtu přinesených dřívek pozná děvucha, vdá-li se. Podle štěkotu psa, doví se, z které strany přijde ženich, pohledem do studně se dozví, jaký bude. Synci slezští jsou stydlivější; dostanou-li nevěstu, zví-dají po kryjanku na zahradě dle směru větru«, nebo vytahují stébla z došků.

O Štědrém večeru nezapomínají ani na dobytek. Hospodář, synové, pacholci starají se o koně, ženské o krávy a drůbež. Všechna domácí zvířata dostanou ze zbytků štědrovečerních jídel, zbytek se vhodí do zahrady, aby stromy rodily.

Druhý den, Hod Božího narození, je považován ve Slezsku za největší svátek celého roku, i voda se nanosí na Štědrý den, aby se nemusela nositi tohoto dne. Svatoštěpánský svátek je den sousedských besed a koled. Dopoledne v dědinách v Pobezkydí nosili do kostela světit oves v šátkách. Ovsem po sobě házeli, prý na znamení kamenování sv. Štěpána. Ježto tohoto zvyku bývalo zneužíváno, byl zakázán úplně. Odpoledne navštěvovali se navzájem sousedé, večer chodila mládež po koledě.

Nejmilejší byla nám koleda, slezských horalů. Zpíval jsem baču, sestry byly salašnice, všichni dohromady tvořili jsme