opak, takže cestovník, který ještě pred půl hodinou německou vsí kráčel, najednou se octne mezi Čechy, divě se tomu, že ač se zde dvojí jazyk stýká, přece ani jeden, ani druhý svůj původní ráz neztrácí. A vskutku jest tomu tak! Kdo měl příležitost seznati lid okolí plzeňského, přesvědčil se, že nejen jazyk nás mateřský stýkáním se s německým, nižádné zkázy neutrpěl, ale že i povaha lidu se nezměnila, o čemž hojnost národních obyčejů, v kraji tom posud zachovaných, svědčí.

České vesnice v okolí Plzně mají namnoze ještě dřevěné domy se střechami doskovými, a jen ty, které před nedávném vystaveny byly, jsou z kamene a taškami kryté. Každý statek má zahradu, a sestává ze stavení obydelního a pak stavení hospodářských, v nichž stodola, sýpka a kůlna nikdy nechybí. Chlévy a konírny jsou ve spojem se stavením obydelním a jen velmi zřídká nacházejí se samy o sobě. Obydelní pak stavení jest ne velikým chodem, domem nazvaným, ve dvě nestejné části rozděleno, a na jedné, větší, jest veliká světnice s výstupkem, a na druhé komora s jinou malou světnicí, která v letě za kuchyni slouží. Proti vchodu do domu bývá pec a ohniště.

Světnice pak samy vyznamenávají se velikou čistotou a vzorným pořádkem. Ozdobou jejich jest krucifix, pověšený obyčejně v koutě dvou stěn tak, že příční dřevo obou se dotýká. Někdy visí na úzcí zdí nad oknem a pak bývá v koutě pověšena skleněná skřínka, v níž se buď Panna Maria nebo jiný svatý nachází. Další okrasou jsou vyvěšené obrazy svatých, kteréž jen velmi zřídka místa svého světským obrazům postupují.

Stůl, někdy barvený, někdy jen bílý, stává v koutě, a okolo něho u stěn jsou lavice bezbarevné, obyčejně obě spolu spojené. V koutě u dveří, do světnice vedoucích, stojí kamna, a u nich též lavice, na druhé straně schránka na nádobí, a nad ní police s talíři obyčejně pestře pomalovanými. Obyčejný bývá u dveří též krb. Další nářadí tvoří ještě jarmara a truhla, obě křiklavými barvami rozličně omalované. Jedno okno nezřídka poskytuje výhíed do zahrady, jejíž jednu zeď skorém vždy dům tvoří. Uprostřed vsi, jako v každé české vůbec, leží náves a na té ne*-hluboký, šraňky ohrazený rybník, u něhož, není-li ve vsi chrámu Páně, zvonice stává.

Kroj sedláka českého v okolí Plzně jest dosti malebný. Hlavu mu kryje buď kulatý, černý klobouk s plochou střechou, aneb kulatá polokouli podobná červená čapka, beránkem napřed vyšším, vzadu nižším, obroubená. Staří sediaci berou v zimě klobouk teprve na čapku. V létě nosí tmavomodrou kazajku a v zimě dlouhý, až po kolena sahající kabát též takové barvy. Ani kazajka ni kabát se nezapínají a zpod nich vyhlíží též tmavomodrá, dlouhá vesta, kteráž jako kabát a kazajka, hu-